kv2003

Pokračovali jsme v sestupu Kovářovou roklí. Za místem zvaným kovárna, což je malá jeskyně v centrální části, na nás čekala ještě jedna keška ukrytá za stromem v úzké skalní rozsedlině.

Kovářova rokle (3.3.2010)

Odbočení k broumovským skalám nás zavedlo do opravdu divokých míst. Od hřebene od vyhlídky na Hvězdě nás čekal sestup do hluboké rokle. Stěny se začaly kolmo zvedat vysoko nad naše hlavy a současně přibližovat. Všude kolem balvany velikosti domů, převisy, jeskyně. Kovářova rokle je vzhledem k datu stále ještě zasypaná množstvím sněhu. Sestupovali jsme úzkou vyšlapanou cestičkou a rokle byla čím dál hlubší a užší. Přecházeli jsme položené lávky, klouzali po skalách na vytesaných schůdkách, přelézali padlé kmeny, přeskakovali rozmáčená místa s proudící vodou. Tak jsme se dostali až na malé náměstíčko, kde mne gpska začala hnát do strany. Odbočil jsem proto do bočního kaňonu a hned po pár krocích si začal zoufat. Všude bylo hodně sněhu, ale tady, v místě předpokládaného úkrytu ho snad bylo ještě dvakrát tolik. Chvilku jsem v úzkém soutězce tápal a pak jsem se rozhodl to vzdát. Vrátil jsem se na náměstíčko s tím, že i tak ta návštěva Kovářovy rokle stála za to. Iva mne však zpražila že jsem to hledání nějak odbyl a vyhecovala mne k novému pokusu. A světě div se úspěch se dostavil. Ach ty ženy.

Smírčí kříž u České Metuje (2.3.2010)

Už jsem se kdysi zmiňoval že smírčí kříže mám rád. A tenhle u České Metuje je možná ten nejhezčí a největší který jsem kdy viděl. Písmena na něm vyrytá už ke čtení moc nejsou, ale budeme-li věřit literárním pramenům popisují události z roku 1501. Na druhé straně kříže je stále ještě zřetelná kresba prchající postavy a směrem k ní napřažené sekery.

Police nad Metují (2.3.2010)

Multi po nejzajímavějších místech Police končila na místě s úžasných výhledem na celé mětečko.

Merkur (2.3.2010)

Kdo by neznal stavebnici Merkur, sen každého správného kluka. Při návštěvě Police nad Metují jsem této krátké mysterce nemohl odolat. Škoda jen že je momentálně zavřené muzeum a tak jsem se musel spokojit s Eiffelovou věží postavenou, jak jinak?, ze stavebních dílů Merkura.

MP #5 Vursův mlýn (28.2.2010)

Magnetickou mikro u kostela svaté Barbory jsme nenašli, tak nám zbýval už jen poslední dnešní naplánovaný cíl - Vursův mlýn. Prohlédli jsme si technicky zajímavé leč dnes již rozpadající se křížení mlýnského náhonu s místním potokem a vyzvedli místní kešku. Pak se tu začali rojit mudlové, takže jsme vyklidili pozice a jeli domů.

Zámek Manětín / Manětín Castle (28.2.2010)

Historicky naše první návštěva zámecké zahrady. Tedy, Ondrova návštěva. Kešku jsem zaměřil a než jsem vydumal kudy nejlépe k ní Ondra hup a zmizel přes zeď. Ano, ano, to je to mládí. Já bych nejspíše obešel půl Manětína než bych našel bránu.

MP #3 Dersiebův mlýn (28.2.2010)

Pokud byl Vysílač Krašov rychlá drive-in, pak nevím jak nazvat tuto úsměvnou kešku. Pro lidičky s delší rukou by nebyl problém ulovit přímo od volantu.

Nečtiny - židovský hřbitov (28.2.2010)

Nečtiny. Zas po dlouhé době v Nečtinách. Výchozí bod našich horolezeckých výprav na Kozelku. Ale že tu někde je i židovský hřbitov jsem nevěděl. Vynechali jsme doporučené parkoviště, stejně bychom ho asi těžko hledali a rovnou z náměstí jsme se vydali na průzkumnou výpravu do okolních hvozdů. Hřbitůvek, jak jinak, leží trochu mimo, v uctivé vzdálenosti aby ani mrtví židé zde ležící nemohli rušit křesťanský klid a pohodu. Kešku opodál nebyl problém najít, byl to takový halabala úkryt který nešel přehlédnout.

Vysílač Krašov (28.2.2010)

První dnešní úlovek na geovýletu na manětínsko byla rychlá drive-in cache. Najít, zalogovat, vrátit - otázka dvou minut.

KSK: Sokolov - topol kanadský (27.2.2010)

Po úspěšném odlovení stromovky v Březové jsme vyrazili zkusit štěstí na další strom ze série. Topol v centru Sokolova nelze přehlédnout. Nic většího v parku neroste. Ale přesto keška vypadala absolutně nedobytně. Ze všech stran rušné komunikace pro auta i pěšáky a přímo naproti panelák s desítkami zvědavých mudlů. Chvíli jsme kroužili jen tak okolo a otipovávali situaci. Pak ji Ondra uviděl. Ha, tak to by bychom měli. Ale jak k ní? A nepřivést si v patách celou armádu mudlů? Nenápadně, neviditelně, jak jinak. Nakonec to Ondra zkusil a na první hmátnutí ji vylovil. Opravdu vymyšlená schovka. Na zalogování a uklidnění situace jsme si kešku vzali o kus dál do auta. A ze samé radosti, že se nám to podařilo, jsme si zapomněli opsat bonusový kód. Ovšem vrátit kešku zase zpět byl neméně náročný eskamotérský kousek.

KSK: Březová - lípy srdčité (27.2.2010)

Po chutném obídku jsem vlastně jen náhodou zabrousil na ge.com a ejhle - nová keška. Tak jsme s Ondrou kopli do vrtule a vyrazili směr Březová. Pohodová mutli nám nedělala žádné problémy a už za chvíli jsme brousili kolem finálky.

Haunebu (25.2.2010)

Kdo z nás nezná tajemné slovo ENIGMA. Už jako kluk jsem vášnivě hltal válečné příběhy točící se kolem šifer a tajných kódů. Každé dobrodružné duši jistě zasvítí oči při kouzelných slůvkách - purpurový kód, kód navajo a třeba také enigma, nebo-li německý šifrovací stroj vytvářející na svou dobu nevyluštitelný kód. Tato půvabná mysterka mi znovu všechny ty tajemné příběhy připomněla a setkání s on-line verzí enigmy jsem si náramně užil.

Zastávka Klášterec nad Ohří (19.2.2010)

Nicméně jsem zmužile utřel slzy do rukávu a jako úplně poslední pokus v tom definitivně zapovězeném a stokrát proklínaném městě zkusil odlovil Zastávku. Zřejmě jen moje upřímná lítost u Olgy opět vychýlila ramena vah osudu v náš prospěch a na první sáhnutí byla keška moje.

Olga (19.2.2010)

Úspěšní v Klášterci? Ale ne, opravdu ne, vše je při starém. To si s námi jen osud záludně pohrává. Další na řadě byla cache Olga. Tuto hodně zajímavou mysterku jsme sice s úspěchem vyluštili i našli, ale dokončit se nám ji přesto nepodařilo. Technika byla proti nám. Zlý duch Klášterce nad Ohří se nám opět vysmál. Nicméně jsme se u finálky alespoň vyfotili a Oli nám v krátké emailové konverzaci nález uznala.

Poklad u dvou fretek (19.2.2010)

To už byla noc. Přesto jsme se po geopokecu ještě vydali na lov. Ale Dvě fretky byly opravdu snadnou kořistí. Při troše nepozornosti by se dalo zaparkovat přímo na nich. Takhle stačilo párkrát se ohnat sněhovou lopatkou a nebylo co řešit. Že by se pro nás v Klášterci konečně blýskalo na lepší časy? Ani se nechce věřit.

Podkrušnohorskej geopokec (19.2.2010)

Vtipně jsem zaparkoval na poslední volné místo na parkovišti a blahosklonně dovolil Skrýtkovi, aby se postavil tak, že bez jeho asistence se na parkovišti ani nehnu. V restauračním zařízením Peřeje jsme už zdáli zaregistrovali živo. Kačer všude kam se podíváš.

Kačerov jak hurikán k nám už míří
auta laser aeroplán, městem víří
Příběhy píše, z téhleté říše
Kačer hůůůůu
Teď k vám děti z dálky letí
Kačer hůůůůu
Přináší sem kouzelnou zem
Kačer

Kačeři příjdou když jsi v nouzi
Když tě úzkost ze sna vzbouzí
zavolat jen stačí heslo
Kačer hůůůůu
Teď k vám děti z dálky letí
Kačer hůůůůu
Přináší sem kouzelnou zem
Kačer
Na tváře smích nám právě pích
pan Kačer hůůů

Ale pokec to byl jak víno. Vlastně, z mého pohledu jak pivo. Nealkoholické, a smažák k tomu.

Weberův dům (19.2.2010)

Omámen úspěchem u Ježíše, pikslu mám, no ne?, jsem zastavil ještě u Weberova domu. Snadná keška hned po ruce a kolem spousty divných lidí. Někdo lovil Matýska, někdo Webera, někdo slečny. Koncentrace kačerů na metr čtvereční tu hravě překonala i známou jihočeskou velkodrůbežárnu. Za přísného dohledu ostatních jsem se musel nutně projevit jako naprostý hudlař. Klášterecký syndrom mi zastřel jindy tak bystré oko a kešuli, kterou ostatní hravě lovili za pochodu jsem málem nenašel.

Ježíš v dubu / Jesus in oak (19.2.2010)

Dnes jsem vyrazili do Klášterce na geopokec. Do definitivně zapovězeného a stokrát proklínaného Klášterce. A to jen proto, že jsme nenapravitelní a nepoučitelní optimisté prahnoucí vidět za vším jen to dobré. Klášterec je totiž pro nás synonymem ke slovům neúspěch, prohra či debakl. Jen tak letmo - "Den", dvakrát nenalezená první stage - poprvé ztracena, podruhé přemístěna; "Zámecký park", úspěch teprve na potřetí a to ještě s spolu s Atlaskou; "O lásce a zradě – PK #2 nightcache", napodruhé; "Až do konce", celkem na potřetí! a ještě s nakopnutím přítele Ježka na telefonu; "Cesta tam a zase zpátky", na dvakrát kvůli ukradené prostřední krabičce; "Olga", sice nalezeno ale kvůli technickému selhání cíle nedokončeno ... Zkrátka a dobře, tady jsme nejčastěji a nejvíckrát pohořeli. A dnes odpoledne? Před eventem jsme zastavili na příjezdu od Varů u Ježíše v dubu. Následné "Veni, vidi, vici" v mém Kláštereckém pojetí vypadá asi takto - přišel jsem, neuviděl jsem, zvítězil jsem. Kešku mám, ale z Ježíše v dubu jsem vážně neviděl ani prst, ani špičku prstu. Asi šel také někam na pokec.

Excalibur (14.2.2010)

Druhý zašifrovaný listing dnešního dne. Ještě že mne v dobách mého skautského mládí neminuly všelijaké hry založené na hádankách a kryptogramech. Chvíle přemýšlení a mohli jsme vyrazit. Horší to bylo na místě. Sněhu po kolena, nápad jak do toho žádný. Pak ale přeci jen, geo-oko zafungovalo a za chvíli jsem ji vydoloval.

Kostelík sv. Michaela (14.2.2010)

Další keška ve městě kde jsem vyrůstal. Věc jsem si trochu zkomplikoval záhadnou domněnkou že hledaný štítek je magnetický. Nebyl. Ale i tak jsem ho objevil a po získání finálních souřadnic jsem mohl pokračovat. Ke kešce vedla dálnice vyšlapaná hlubokým sněhem, nedalo se to minout. Na místě samém pak stačilo chvíli uvažovat a pak jen odvážně zabořit ruku do bílého nadělení. Cestou zpět jsem se u sv. Michaela stihl pozdravit s Elburem.

Lobberle (12.2.2010)

Magnetická nanokeška na místě plném mudlů. Chtělo to rychlé hmátnutí a maskovat se čtením drobného textu. Ovšem pro tužku jsem musel do nejbližšího obchodu. Tu svou jsem nechal někde ve sněhu v zámeckém parku.

Baumhaus (12.2.2010)

Zámecký park a virtuální cache? Tomu se nedalo odolat. Podivně nádherný strom vypadá jako mamut, tříhrbý velbloud nebo cokoliv z říše fantazie co si jen vymyslíte.

Brunnen in Karlsruhe: Seepferd-Brunnen (12.2.2010)

Zámek v Karlsruhe je vyhlášený svým parkem. Tady jsem se prostě musel zastavit. Stromy, sochy, fontány a kešky. To by bylo aby nebyla alespoň jedna pro mne. Kvůli téhle jsem si musel jedno sousoší prohlédnout hodně zblízka.

St. Konrad Kirche (12.2.2010)

Tak jsem na krátké návštěvě Karlsruhe. Překvapivě i tady je sněhu jako by ho někdo rozdával zdarma. Po náročném dni jsem se přeci jen sbalil a vyrazil z hotelu do nočního sněžení a neznámého města. Sníh, tma a liduprázdno. To byly atributy mého hledání před svatým Konrádem. Nakonec jsem ji našel, malou kešku pod velkou hromadou navátého sněhu.

Obecní pramen - Prameny (7.2.2010)

Sněhová pokrývka okolo Pramenů sice připomínala sibiřské pláně, ale mne to neodradilo. Odvážně jsem se vrhnul do závějí. Co krok to obava že mi tam někde dole zůstane bota i s ponožkou. Leč sunul jsem se jako ledoborec neochvějně dál. Oči upnuté na šipku, strach ze smrti pod ledovou přikrývkou v týle. Ale dobré dílo se podařilo, s důvěrou v zaměření jsem prohrabal metrem sněhu až ke kešce. Z pramene jsem sice neviděl ani kapku vody, ale to si jistě ještě vynahradím. Omámem úspěchem jsem si totiž neopsal údaje k bonusové keši.

KSK - pohádkový jilm (31.1.2010)

Dnes ráno mne probudilo sluníčko. Chvíli jsem ospale mžoural ale pak se mi rozsvítilo - venku je krásně, slunce jak na jaře, jedeme ven! Volba padla na pohádkový jilm. Bez bázně a hany jsme vyjeli zasněžené kopečky ke Starému Dvoru a pak už nás čekala jen pohodová bílá krajina. Nechali jsme autíčko na udaném parkovacím bodu a vydali se do zimní divočiny. K pohádkovému jilmu jsme se dostali snadno, ale dál už opravdu nevedlo nic. Stromy ohnuté sněhem až k zemi, všude kolem sněhu po kolena. Nezbylo než se vrhnout do té bílé nádhery a věřit, že máme správný signál. Ze začátku se ale šipka točila jak v mlýnku ale nakonec si přeci jen dala říct. V závějích jsme ocenili hint a tak sněhové norování netrvalo ani tak dlouho. Super keška. Na zpáteční cestě zašlo slunce, zvedl se vítr a opět začalo sněžit.

The Svornost Pit (24.1.2010)

Dneska to byla takřka rychlovka. Taky kdo by se v tom mraze někde trmácel krajem. Na dnešek jsem proto zvolil novou earhtku v Jáchymově. K obligátní fotce na místě jsem musel ještě něco malounko změřit na těžní věži a potom zjistit jak je to tu s léčivými prameny. Věž znám dost dobře, také už jsem kolem ní něco lovil ale jak hluboko pod zemí pramení Curie a Běhounek jsem opravdu nevěděl.

Assi Uzjepryc (21.1.2010)

Bezva nápad, mít u multi pohyblivou počáteční stage. Jen tiše mohu závidět a říkat si kam na to ti kluci chodí. Včera jsem lovil Hajdanovu Lípu u hřbitova, i dnes jsem vyrazil po jeho stopách. Kupodivu, putovní proužek na udaných souřadnicích byl a čekal na mne. Dostal jsem tak možnost dostat se zas jednou na bednu. Nebylo nad čím rozmýšlet, souřadnice šly okmažitě do PDAčka a už jsem byl na cestě. Nemusel jsem nijak spěchat, protože diky Honzovo výmyslu mi rozhodně nemohl žádný další kačer dýchat na záda. V pohodě jsem došel na místo a mohl srdce potěšit úspěšným nálezem. Sněhová pokrývka okolo sice trochu připomínala invazi alespoň dvou tuctů kačerů, ale skutečně jsem byl teprve třetí. V klidu jsem zalogoval, chvíli počkal než přejede lanovka abych nemaskoval kešku všem na očích a vyrazil zpět. O kousek dál jsem uviděl povědomou postavu rázující po stezce proti mně - ejhle, Honza Dítko se vydal na kontrolu stavu. Tak jsem to otočil a šel zpátky s ním. Pěkná, zajímavá keška, teprve třetí nálezce v pořadí a k tomu příjemný pokec se samotným ownerem. Měl jsem z dnešního dopoledne čím dál lepší pocit. Pro další kačery jsem pak proužek v souladu s požadavkem listingu přesunul o hodný kus dál. Honzovi děkuju za skvělý zážitek a ostatním přeju prima odlov.

KSK - Lípa u hřbitova (20.1.2010)

Už byla tma, ale přesto jsme vyrazili. Stejně mne Peťula už dlouho uhání na nějakou nightcache. Tohle sice není to správná noční, ale tmy je dost. Údaje u vlastní lípy byly jasné a přehledné, takže zbývalo jen rozehnat nejbližší temnotu baterkami a věřit v úspěch. Což se nakonec vyplatilo a my na konci noční procházky na okraji Nové Role našli co jsme hledali.

Valeč - barokní městečko (14.1.2010)

Venku neustále padá sníh. Tak jsem si řekl, že je čas plnit letní resty a využil vtipně situace, kdy mne náhoda a služební povinnosti zavedly do Valče. Na svou obhajobu uvádím, že úkoly jsem splnil přednostně a malé kolečko po indiciích převážně na náměstí ve Valči jsem zvládl jednak v rekordním čase a druhak v době obědové pauzy. Vše bylo jednoduché a jasné, s výjimkou zastavení u barokního sloupu před kostelem Nejsvětější trojice, kdy autor kešky zjevně nepočítal se stavební aktivitou a zimním odlovem. Sloup byl totiž obehnán drátěným plotem, asi aby ho nikdo nemohl ještě víc poškodit anebo odcizit, a také vzhledem k ročnímu období byl úměrně, tedy vlastně neúměrně zasypán sněhem. Tak jsem měl jedinečnou možnost zkusit spočítat schůdky které jsem neviděl ani se k nim nemohl dostat. Možností sice nebylo mnoho, ale každá z nich mne mohla zavést někam daleko od hledané finálky. Nakonec jsem se rozhodl pro dvě nejpravděpodobnější čísla, zaměřil a vyrazil do mírného svahu nad Valeč. Hned první možnost se ukázala jako správná. Slibovaný výhled do kraje se ale nekonal. Barokní městečko Valeč se svými poklady zůstalo jen pár desítek metrů pode mnou ukryto v mlze.

Plzeň – Wilsonův most / Wilsons Bridge (8.1.2010)

K Wilsonovu mostu, nebo také Mostu císaře Františka Josefa I či Stalinovu mostu, je od muzea co by kamenem dohodil. A navíc jsem to měl při cestě. Pěknou skrýš na mostě pro mikrošku jsem odhalil na první kouknutí a to bylo vše.

Strážce z pravěku / Guard from the prehistory (8.1.2010)

Velmi krátká keška u muzea v Plzni. Tak krátká, jak jen trvá pořízení jednoho snímku. Další povinné informace k této earthcache jsem totiž nesháněl po beznadějně zasněženém parku, navíc uprostřed sněhové vánice, ale v teple domova na netu. Vyšlo to nastejno, jen jsem méně mrznul.

Smírčí kříž Hrušková (29.12.2009)

Tak to byla poslední geovýprava tento rok. Sotva jsme se doma vyhrabali z chřipkové epidemie, která nás doma zkosila bez vyjímky, už mám zas roupy a geo-absťák. A navíc, smírčí kříže, malé pomníčky hrozných příběhů přece lákají každou dobrodružnou duši. Kdo a proč tady vytesal ten kříž? Muselo to být něco příšerného, pro nějakou ukradenou slípku by se určitě nikdo takhle namáhat nemusel. Takže jsme se s Ondrou odpoledne sbalili a vyrazili směr Hrušková. V tom spěchu jsem dokonce podcenil podrobnější průzkum mapy, což jindy nezapomenu vynechat, ale to se na mně určitě podepsala právě prodělaná chřipka. Takže jsme skutečně dorazili do Hruškové, ačkoliv doporučené parkoviště bylo úplně v jiných končinách, přesněji řečeno na druhé straně kešky někde ve Starém Sedle. Což jsme zjistili ale až v Hruškové. Nicméně, keška byla nepoměrně blíže, tož jsme smykem zaparkovali autíčko na zledovatělém parkovišti a vydali se ledovým korytem cesty vzhůru do lesů. Systémem dva kroky vpřed, krok sklouznout zpět, jsme pomalu vystoupali nad Hruškovou kde jsme u hromady klád udělali druhou zásadní chybu. Opustili jsme cestu pod vlivem přesvědčení, že lepší průchod lesem bude o kousek výš. Nebyl. Prodírali jsme se lesem zapadaným sněhem, brodili se čvachtanicí ne zcela zamrzlých močálů a cestou necestou nejdříve nahoru, pak zase dolů jsme se statečně se drželi směru. Nakonec jsme narazili na spásnou původní cestu, které se tak lehkovážně vzdali na samém začátku. Omluvou nám může být snad jedině nerozvážné mládí a totální nezkušenost při pohybu neznámým terénem mimo vlastní zahrádku a dvorek. Lehkým vycházkovým krokem jsme následně došli až k samotnému kříži. Nález kešky poblíž už nebyl vůbec žádný problém. Tím spíše že se podle předpokladů nalézala na konci geodálnice vyšlapané ve sněhu. Cestou zpět jsme si dosyta užili pohodlí lesní upravené cesty.

U starých vodáren (17.12.2009)

A další u nás ve městě. Konečně zas jednou důvod podívat se zblízka na Vyhlídku. Tady, na starém školním hřišti, jsem nebyl ani nepamatuji. Poslechl jsem šipku a kešku našel bez nejmenších problémů. Pěkný úkryt, který začíná být nepsaným standardem. A když už jsem zabloudil v tyto končiny podíval jsem i na velkou zástavbu která kdysi ospalou část města velmi dynamicky mění. Staví se nalevo pod lesem, i napravo u silnice, kde mizí letité proluky. Město roste a jen doufám, že se kvůli tomu nezačne kácet les ke kterému se domy teď tak přiblížily.

Přemílovické tvrziště / Premilovice stronghold (13.12.2009)

Tolikrát jsem kolem šel, ale hledat tady tvrziště ze 13 století by mne nikdy nenapadlo. A přesto je to tvrz/pevnost kam to mám z domova určitě nejblíž. Dneska tu sice byla ve sněhu vyšlapaná geodálnice, ale to nic neubírá na zajímavosti místa. Musím se sem vrátit až nebude sníh.

Pramen Oriona (9.12.2009)

Sem jsem už dnes nechtěl, ale naděje že narazím na nějakou normální kešku byla tak lákavá. Odlov klasické kešule v nádherně klasickém úkrytu v lesíku vedle pramene minerální vody byl přímo balzámem pro mou rozbolavělou duši. Gpska mne zkoušela malinko povodit, ale to jen naoko, abych měl větší radost. Za odměnu na mne čekal úplně nový, čistý a krásně prázdný logbook.

Vyhlídka u Boněnova / View by Bonenov (9.12.2009)

Člověk nemá říkat hop, dokud mu nepřeskočilo. U poslední dnešní kešky od stejného autora, a tím nechci vůbec nic ani naznačit, byly nejzajímavější okamžiky čiré hrůzy když mne u ní míjel obrovský tirák. On sám se jen tak tak na silničku vešel a to jsem tam chtěl být ještě i já. Už jsem se viděl pod jeho koly. Sedět mi na dveřích u auta blecha určitě jí odřel záda.

Boněnovský hřbitov / Bonenov cementery (9.12.2009)

Do třetice všeho dobrého, dobrá nálada mne neopouštěla. Poučen z Michalových Hor jsem zdevastovaný hřbitůvek u Boněnova ani nezkoušel prohledávat. Proběhl jsem rychle napříč a zastavil se až jeho na druhém konci u nejpodezřelejšího objektu který jsem tam zahlédl. A byla tam.

Michalovy Hory / Michalsberg (9.12.2009)

Jakési dvojče předchozí kešky u sv. Michaela. Říkal jsem si že jednou snad stačí a podruhé bude lépe. Přešel jsem hlavní silnici na druhou stranu a za poslední zahradou vystoupal do svahu. Prostě se mi chtělo jít trochu bokem. Tam jsem ke svému překvapení našel širokou cestu po které jsem došel až ke kešce. Lépe bylo, ale ne o moc. Úkryt viditelný už z dálky nedělal žádné problémy a tak zbylo víc času na prohlídku Michalových Hor z výšky. Tatáž cesta mne pak pohodlně dovedla zpět k výchozímu bodu.

Michalovy Hory / Michalsberg - Sv. Michael (9.12.2009)

Tak zas po delší době v Chodové Plané. Kdysi jsme tu odlovili Albiho pramen. Na dnešním školení jsem vyměnil oběd za geocaching a vyrazil za nejbližší kešulí do Michalových Hor. Tady pro mne začala ta nefalšovaná divočina a mapa plná bílých míst. Městečko kdysi vyrostlé na hornické slávě se dnes změnilo v konec světa. Obešel jsem kostel svatého Michaela a už dopředu se těšil na tu hrůzu o které jsem si četl v zápisech mých předchůdců. Bohužel nelhali a skutečnost byla ještě horší. Nesmyslná minivelikost kešky na místě kde by se dal ukrýt snad i železniční vagón. Tady by ani dokonalé zaměření nepomohlo a to ještě autor v listingu prosil o omluvu za nepřesné souřadnice. No nic, užil jsem si trochu humusu a jen dílem náhody jsem za pár minut držel ve špinavých rukou tu malinkou bláznivou krabičku po které kačeři tak baží. A rychle pryč.

Netradičně na Svatošské skály (29.11.2009)

Svatošské skály. Tam jsme s Ondrou ulovili naši první cache. Tam jsem také prožil nejeden den ve skalách v horolezeckém úvazku. Proto mi to jméno zní tak domácky, mile a vlídně. Pravda, autor téhle kešky se domnívá, že ustálený název potřebuje změnu, tak skály přejmenoval na Svatošké, ale nevěřím, že se to ujme. Tak jsem v neděli po obídku přemluvil maminu a vyrazili jsme Netradičně na Svatošské skály. První část multiny přes ostroh Starý Loket a štolu Benátčanů byla úplně bezproblémová. Navštívili jsme a našli požadované indície. Problémy začaly u puklinového pramene. Ne s jeho návštěvou ale se sčítáním od jedné do sedmi. My se s počítáním dostali jen ke číslu o něco nižšímu, ale to jsme ještě nevěděli jakou téměř fatální chybu právě pácháme. Bohužel ale pro nás tato chyba citelně poznamenala celý další průběh dne. O dvacet metrů dál jsme vyšli z mapy v gpsce a ze dvou možností na křižovatce lesních cest si vybrali tu nesprávnou. Po dalších několika stovkách metrů jsme se rozhodli, z půlky!?, vrátit a zkusit tu druhou možnost. Opět chyba. Obě cesty vedly tam kam jsme potřebovali, akorát ta druhá ke které jsme vraceli byla mnohem drsnější co se stoupání týče. Nicméně i po ní jsme došli na křižovatku kde se obě cesty scházejí a po krátkém zamyšlení se nad otázkou co tu chtěl básník říct, tedy co měl autor multiny na mysli svou poslední indicií, jsme chutě vyrazili za finálovkou a to přímo dolů, naštěstí po cestě. Dole u řeky pak zapůsobilo nějaké zlé kouzlo a ztratil se signál. Po nějaké době marného chytání všelijakých odrazů které mne zběsile navigovaly hned sem hned tam padla do údolí tma. Tím padly i moje naděje na úspěch a s pocitem marnosti (Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost. Kz 1,2) jsme se vydali na ústup. Načež se tma proti nám rozestoupila jak vody Rudého moře a z ní vyšel Island. A hned s celou rodinou, včetně malé Doubinky v sedačce na zádech. Radostně jsme se s nimi vrátili. A zas nic. Navíc, kromě signálu pro gpsky někdo ukradl i signál všech v republice zastoupených mobilních operátorů a stále hustější tma se nám drze a vyzývavě smála do očí. Ale Island projevil svou rozhodnost a buldočí touhu uspět. Zmizel na svahu mezi stromy a tam někde zdolávajíc výškové metry jako šerpa Tenzing Norkej za blahé paměti ulovil do mobilu jakýsi bludný signál. Mám to, s radostně jásajíc se vrátil mezi nás bezradné na břeh Ohře. Kdosi povolaný mu osvětlit příčinu našeho krachu, ovšemže ne toho na newyorské burze (zvaného též Černý čtvrtek, anglicky Black Thursday), v našem případě jedině snad Black Sunday, a my se tak dopídili k podstatě chyby vzniklé již u již zmiňovaného neblaze proslulého puklinového pramene. Jen mne překvapilo, že moje maličkost nebyla jediná která takto provařila v celku jednoduchou věc. Po příslušné opravě souřadnic jsme se netrefili už jen jednou. Napodruhé ano. Ufff, to ale byl nářez, kolektivně jsme si nad nalezenou keškou oddechli. A to nás ještě čekal několika kilometrový návrat nočním lesem zpátky do Varů za svitu maličkého světýlka které měla Iva jako přívešek u klíčů. Ale stejně to byl bezva výlet.

Psí hřbitov - Otovice (27.11.2009)

Psí hřbitov? No tedy, další novinka v okolí. Tedy, ne že bych o otovickém hřbitově pro psí miláčky ještě nikdy neslyšel, ale domníval jsem se že to věc dávno minulých let a dnes se na jeho místě nachází křižovatka či úložiště jaderného odpadu, nebo nějaké podobné zařízení sloužící blahu lidského rodu. Ale není tomu tak. Psí hřbitov, respektive, lokalita bývalého psího hřbitova je stále ještě volně položená za okrajem Otovic a zvesela zarůstá. Pravda, někdo tam občas řádí s pilou a část dřevin tu leží na zemi, ale i to je pořád lepší než chemická továrna plivající na všechny strany jedovaté sliny nebo otevřený vřed na tváři krajiny kaolínový důl, abych se přidržel místních podmínek. Odlov byl tudíž snadný a bezproblémový i přes podceněnou denní dobu, kdy vlídné sluce už dávno přestalo svítit náhodným poutníkům na cestu, čímž chci říct že jsme si tu na zalogování museli svítit.

Czech - Bavarian Geopark (26.11.2009)

Geoparky mám rád, kdybych měl možnost znovu vstoupit do těch let kdy se rozhodovalo čím budu, asi chtěl bych být geologem (nebo zoologem nebo botanikem nebo kominíkem). Vzpomínám si na nádherný geopark u jeskyně Turold umístěný v amfiteátru bývalého lomu před vstupem do rozsáhlého podzemního světa. Tenhle mariánskolázeňský je zas trochu jiný. Možná je to umístěním v lesíku přímo za městskou zástavbou, možná symbiózou s Parkem hrdinů, kdy se památník padlým občanům města v první světové válce volně rozprostírá na kamenném poli a nevtíravě se s geoparkem prolíná. Zkrátka, procházka po jeho stezkách mne nadchla.

Náramková cache Krakonoš (26.11.2009)

Krátká cache při návštěvě Mariánských Lázní. Prostě jsem si zas jednou udělal radost po semináři. Původně jsem sice bez váhání začal hledat sochu Krakonoše u stejnojmenného hotelu, ale stačilo uvěřit navigaci a bylo jasné, že jsem vedle jak ta jedle. U hotelu Krakonoš sice také jeden Krakonoš stojí, ale v poněkud umírněnější formě. Ta správná socha je za protilehlým objektem. Nález byl dílem okamžiku, protože, proč si to nepřiznat, úkryt není nic moc. O to víc zbylo času na prohlídku monumentálního ztvárnění vládce hor. Po prvním přečtení listingu jsem byl zvědavý, zda knoflík na Krakonošově opasku bude stejně vyleštěný častým dotekem prstů jako dobře známá hlavička dítěte na mříži u Plzeňské katedrály. Na první pohled bylo vše jasné, lidé i v dnešní přetechnizované době plné bitů (z anglického binary digit - dvojková číslice; angl. bit = drobek, kousek) i bajtů (bajt - anglickým zápisem byte je jednotka množství dat v informatice, zpravidla označuje osm bitů, tzn. osmiciferné binární číslo), a možná proto i víc, stále chtějí věřit na zázraky a splněná přání. Vládce hor za naději na jedno případně splněné přání zas toho tolik nechce. Tak i já jsem si odskákal poctivá kolečka kolem sochy po jedné noze a s jedním tajným přáníčkem se dotknul knoflíku na jeho opasku.

Klínovec - prameny SZ #06 (21.11.2009)

Namlsáni úspěchy u Tisové se ještě přesouváme do lyžařského centra Krušných hor, na Klínovec. Vzhledem k pokročilé hodině se přesouváme naším vozítkem kam až to jde. A šlo to až na tři metry ke studánce v jejíž blízkosti je keš ukrytá. V zimě jistě frekventovaná lyžařská stopa byla dnes úplně opuštěnou cestou. Nikde ani živáčka. Šipka se tu ale nějak točí, sem, tam, za chvíli chodím v kruhu. A Ondra už volá - mám ji. Skutečně, než jsem se s gpskou stačil nějak solidně zorientovat, jeho detektivnímu zraku neodolala ani tahle velmi pěkná a vypečená skrýš. Tak, poslední keška dnešního povedeného den je naše a v nastávajícím šeru mažeme domů.

Vodárna / Waterwork (21.11.2009)

Třetí dnešní keška v okolí Tisové. Přesunuli jsme se na druhou stranu vesnice a opět se ponořili do lesa. Na kešce u staré vodárny mne zaujaly hned dvě skutečnosti najednou. Za prvé že známý FTFkář M@ila tu opakovaně neuspěl, což je tedy hóódně podivné, a za druhé Pedrova poznámka o blízké úpravně rud s kontaminovaným okolím. Takže jsme lesem postupovali trochu s napětím, ale všechno bylo jinak. Pěkný den zahnal všechny duchy a strašáky a my jsme si mohli v klidu prohlédnout trosky vodárenských zařízení i vodárnu samu. Kešku opodál jsme odhalili na první kouknutí a žádný problém se nekonal.

Kamenná reminiscence II. (21.11.2009)

Z Myšího hrádku pokračujeme hned na další skrýtkovskou reminiscenci - Oslí most. A také u tohohle mostu nad Tisovou bylo dnes živo. U obou keší by se skoro mohly vydávat pořadové lístky. Kačeři před námi, po nás, s námi. Přímo nad otevřenou keší nás totiž překvapil Moneo, který se náhle vynořil z lesa od Pajndlu. Pak jsme si jen počkali na vlak který profrčel pod námi tak rychle že jsem o poměrně vetchý most začal obávat a společně jsme se vrátili do Tisové.

Kamenná reminiscence I. (21.11.2009)

Hned ráno jsem to viděl jasně. Sluníčko, teploučko, kešky třeste se. A jeli jsme. Dneska tedy jen pánská jízda, tak nás případná divočárna nemohla rozhodit. Myší hrádek, neboli Kamenná reminiscence I. od Skrýtků, nás čekal někde na konci nejdecké křížové cesty. Tady jsme nedávno lovili Calvariae locus. Zkušeně jsme s Ondrou proto zamířili v půli cesty rovně za nosem a opravdu jsme se nemýlili. Vyšli jsme přesně tam kde jsme nechtěli, na skalním hřebínku daleko za velkým křížem vrcholem křížové cesty. Ale kupodivu i tady jsme podle PDA-čka byli stále ve směru, což je věc v lese docela k divení a stačilo nám jen pokračovat zase chvilku dolů. A tam jsme Myší hrádek našli. Asi třímetrovou napodobeninu Nejdecké věže. Zvláštní, o tomhle místě jsme dosud skutečně neměli ani zdání.

Cyklostezka Stará Role - Nová Role (14.11.2009)

Nedávno jsem tudy drandil na kole a dnes pěkně po svých. U Kozodoje, pro neznalé - u ekologické farmy, jsem se zamyšlen nechal tak zaskočit psem, že z toho snad budu měsíce koktat. Už dlouho jsem se takhle nelekl, brrr ... O kus dál se po cestě proti mně valila banda nějakých holek kterým evidentně nestačila šířka cesty. Vážně nevím co na to holky mají, jít spolu ve skupině a držet se navzájem za ruce. To se dá lehce aplikovat na letišti nebo na vyschlém slaném jezeře, ale ne na cyklostezce, i když poměrně široké. Asi jsem jim nestačil dost rychle odklidit svou existenci z cesty, tak jsem si to alespoň verbálně musel odnést. Ale naštěstí o další kousek směrem na Novou Roli mne gpska donutila odbočit. A už jsem ležel. Na mokrém listí a prudkém svahu to dnes opravdu klouzalo. Následně jsem málem s sebou při jízdě dolů vzal i kešku. A co jsem ještě zažil cestou zpět raději vyprávět nebudu, protože byte mohli mít bezesnou noc :-). Asi jsem si vybíral smůlu za včerejšek kdy bylo pátek třináctého.

Myší jezírko - Mouse Pond (12.11.2009)

Zas jedna nová v lázeňských lesích. Pohyboval jsem se na místech až důvěrně známých tak jsem jen čekal, z které strany ten problém přijde. Dítko logoval, že včera nenašel a vzápětí za ním Island sice našel, ale prý o 35 metrů vedle. Proto jsem byl ve střehu. Zbytečně. Obě stage byly rychlé a snadné. A kešuli na finálních souřadnicích jsem vylovil sotva dvacet metrů od místa kde ji gpska očekávala :-). Island sice brblal, že je to šílená nepřesnost, těch jeho 35 metrů, ale já s PDA, které určitě nepatří mezi nejpřesnější gpsky na světě, jsem nad těmi dvaceti metry v lese ochoten přimhouřit oko. Prošel jsem se, vyčistil hlavu a nakonec našel, tak proč ne. Ovšem, kdybych nenašel ...

Nachystejte uzenáče ... (7.11.2009)

Event na Bernardu byl snad ještě lepší naž event ve Varech. Cestou jsme sice trochu zabloudili ve spleti zákazů, objížděk a všelijakých uzavřených silnic ale na Bernard se dá dojet i přes Sokolov, tak co. Dneska stejně všechny cesty vedly sem. Tím jsme ale přijeli o chvíli později a do sálu se už skoro nikdo nevešel. Plno známých tváří - Skrýtci, Honza Dítko, Chalupáři, Dusulka, Mosafer, oba Islanďani, Koldi, Otto a samozřejmě Ježci i tváře neznámé - Bišáci, Hajdan, Weri ... tak to má být. Je parádní dát si dohromady známý nick s neznámou tváří. Výměnou jsme rozšířili naši sbírku o další desítku CWGček, k tomu dostali eventové CWG červeného trpaslíka a rukama nám prošly desítky nádherných geocoinů. Když je tak člověk prohlíží nutně ho napadne, že některé jsou tak úžasné že by si je nejraději nechal pro jen sebe. Ale fuj, takové myšlenky. Mají běhat po světě a přinášet radost, tak ať pěkně běhají z keše do keše. Už po několikáté mne to ale přivedlo na myšlenku pořídit si také svůj coin. Ježíšek je za dveřmi ... Také se mi líbila osobní razítka. Další námět pod stromeček. Mluvilo se o keších známých i neznámých, mluvilo se o mašinkách na hledání, srovnávali PDAčka s Garminy, jedlo se a pilo, prostě bomba odpoledne a večer.

CWG směnárna u Lobezského potoka (1.11.2009)

Vida, celý rok nic a teď už podruhé do směnárny během několika málo dní. Podle logů nás čekal pořádný nářez v kopcích, ale ve skutečnosti to nebylo tak hrozné. Od auta kousek po cestě a pak pár metrů do svahu a nakonec víceméně po vrstevnici. A najednou se před námi otevřel výhled který bych tady rozhodně nečekal. Kam na podobná místa owneři chodí? Úkryt Ondra odhalil téměř hned, asi ho budu muset nechávat doma, všechny kešky mi vysbírá před nosem. Tak jsme vybalili krám a koukali co se nabízí ke směně. Domů si odvážíme čtyři nové přírůstky do sbírky CWG.

Kamenné varhany (30.10.2009)

Kamenné varhany u Hlinek. Tak tady jsme už na jedné mysterce byli. Nevadí, rádi jsme se vypravili i za novou earthkou. Nakopli jsme našeho plechového staříka s novou levou zadní, připomínka Sokolovských jeskyň, a hurá do Hlinek. Tam proběhlo povinné focení, sběr zajímavých přírodnin a mohli jsme domů doplnit informace k uznání logu.

Běž Forreste, běž! (28.10.2009)

K našemu překvapení píchlé kolo ucházelo velmi nepatrně, tak jsme ještě prubli nedalekou mysterku na téma filmu Forrest Gump. Sám sebe jsem překvapil, že jsem si vzpomněl na všechny podstatné momenty z filmu aniž bych musel doma prohledávat filmotéku a film znovu shlédnout. Takže otázky byly zodpovězeny a následná lušťovka byla už jen bonbónkem na dortu. Ve Starém Sedle jsem už také několikrát byli, takže známou cestou jsme se přehoupli po houpačáku přes Ohři a v protějším svahu posléze i nalezli kýženou kešku. Takže zbýval rychlý návrat k autu abychom stihli dojet domů než budeme mít definitivně prázdé kolo. Ale dojeli jsme a kolo měnili až v pohodlí garáže.

Sokolovské jeskyně / Sokolov caves (28.10.2009)

Úžasné místo a nám navíc zcela neznámé. Dnes to vypadalo na hezký den, takže jeskyně byla ta správná volba. Zaparkovali jsem z parkhotelu a hned tam nás čekalo překvapení, nemilé. Našli jsme velký ozdobný hřebík a to přímo v pneumatice. Takže nás čekala výměna kola. Ale nejprve jsem chtěli vidět pár desítek metrů vzdálené jeskyně. Na opravě mostu se ve svátek nepracovalo tak jsme nemuseli všelijak nebezpečně slézat dolů a místo sebevražedné mise jsme použili stavařský žebřík. Jeskyně jsme našli hned pod lešením. Jsou unikátní tím, že jsou plné zkaměnělých větví i celých kmenů. Prostě paráda.

KSK - modřín u bývalé Žalmanovské hájenky (24.10.2009)

Natěšeni z Pokladu kapitána Flinta a z pěkného odpoledne jsme se ještě vydali na další blízkou kešku. Tentokrát jsme zavrhli dopravu autem typu "kam až to jde" a vypravili se za modřínem přes pole a louky pěknou procházkou. Dnes se počasí opravdu vydařilo. Vysoký modřín jsem uviděli již z dálky. Sotva jsme se dostali na vzdálenost co bys kamenem dohodil vynořili se z lesa povědomé postavičky - no jasně, opět máme před sebou Skřítky. Předběhli nás u Flinta, předběhli nás i u modřínu. To je tak, když někdo v sobotu ráno místo aby si pěkně poležel a přispal si vyskočí ještě o hodinu dřív než v běžný den do práce a utíká lovit jakési kdesi ukryté nesmysly. Modřín u bývalé Žalmanovské hájenky je nádherný strom. Mohutnější jsem snad ještě asi ani neviděl. A protože i skrýš byla přímo excelentní rozhodl jsem tu zanechat pirátský geocoin pro další hledače Flintova pokladu.

Poklad kapitána Flinta / Treasure kpt. Flint (24.10.2009)

motto: "Na černé rakvi patnáct chlapů popíjí, jo-ho-hó, ať teče rum ..."

Bytelný koráb se zkušenou posádkou vyrazil na dlouhou a nebezpečnou plavbu po neznámých mořích s pramalou vyhlídkou na šťastný návrat. Od kapitána, starého mořského vlka, až po mladičkého plavčíka se všichni rozloučili s rodinami s tíživým pocitem že se možná vidí naposledy. Poslední objetí, poslední zamávání a koráb odrazivší od břehu pomalu mizí za obzorem. Ale námořníci jsou tvrdí chlapi a na slzy moc času nemají. Na lodi je stále co dělat. "Do práce, bando líná, nebo vás nechám protáhnout pod lodním kýlem" zněl z můstku kapitánův hlas a mužstvo se dalo do práce - do běla vydrhnout palubu, naleštit dělové koule, smotat všechna lana do úhledných kotoučů, vyčerpat vodu z podpalubí a uvařit večeři. A tak šel den za dnem, týden za týdnem, běžely měsíce a roky. "Země, země na obzoru", plavčíkův jásavý hlas probudil námořníky z letargie běžného dne. "Dvě čárky vlevo, kormidelníku, přistaneme. Spustit plachty!" Kapitán si spokojeně prohlíží neznámé pobřeží a kontroluje polohu lodi. "Jsme tady. To je ostrov pokladů. Tady někde ten starý darebák Flint ukryl svůj poklad. Hoši, jdem si pro něj!" "Huráááá", nadšený řev posádky zvedl z pobřežních palem do vzduchu desítky barevných papoušků.

Jak již víte, tomu všemu předcházel úspěšný hon za pirátskou mincí. A dnes, tedy dne dvacátéhočtvrtého měsíce desátého roku dvoutisícíhodevátého po Kristu, se konala největší námořní výprava v análech světové mořeplavby - naše finální akce na vodní ploše. S vypůjčeným člunem jsme brzy dorazili na místo kde již jedno vozidlo parkovalo. Vzhledem ke zdejší pustině bylo jasné že nějaká posádka právě teď brázdí hladinu a snaží se rovněž nalézt Flintův poklad. Byli jsme akorát v půlce nafukování člunu když se od vody vrátili Střítci. Byli tak nadšeni nálezem, že se s námi rozdělili i o výborný koláč který měli od babičky na cestu. Konečně i my mohli vyplout. Pravda, člun jsme měli nevelký, maximálně pro jednoho muže posádky na palubě i v podpalubí najednou, takže jsme se v plavbě na ostrov pokladů museli vystřídat, ale to nemohlo zbrzdit naše nadšení. Postupně jsme tak s Ondrou objevili nejen ostrov samotný, ale i poklad na něm ukrytý. Ale traduje se, že Flintův poklad je prokletý. A na tom opravdu něco bude. Naši předchůdci v zápiscích z dobyvatelských cest poznamenali, že mnohé lodě k úhoně ve zdejších vodách došly. Také my jsme s každým metrem něco vzduchu ze člunu ztráceli a zvyšovali tak svůj ponor. Ondra nakonec i zlomil pádlo a tak jsme se raději vrátili do tepla domovského přístavu. Při balení se na oblíbenou parkovací plochu všech pirátů z okolí přihnalo další auto s námořní výpravou a výbavou - Island968 a DJ-team. Z útrob auta vytáhli oproti našemu drobečkovi opravdu veliký nafukovací člun, ale co člun, spíše parník by bylo záhodno říct. Svými rozměry lehce připomínal lochnesku a podle mého střízlivého náhledu to vypadalo že ho položí ze břehu až na ostrov a oba námořníci po něm přejdou vodu suchou nohou. Ale co já vím, možná si chtěli vzít na ostrov pokladů s sebou i to auto. Taktéž oni svědectví o prokletí ostrova vydávají protože pohromě neušli a k jedné díře stávající si novou pořídili.

Krátká, Borovičkova skála, Dvorská lípa, Studnice (23.10.2009)

Několik jednoduchý kešek cestou. Zajímavé je, že všechny měli poněkud nadsazené hodnocení terénu nebo odtížnosti a že jejich ukrytí bylo viditelné na první pohled. Ale možná to bylo myšleno jen pro období zimních měsíců kdy je krajina ukrytá pod metry sněhu. Pak třeba podivná hromádka kamení nebo nenápadný kus drenážní trubky u paty stromu nejsou tolik vidět a člověk se musí změnit ve sněžnou frézu aby se k nim dostal. Větší pozornost si snad zaslouží jen Dvorská lípa, 450 let starý mohutný strom o obvodu skoro 9 metrů s dutinou velikosti menší jeskyně. Ve skutečnosti se ale jmenuje Chobotská lípa.

Panorama Líšná (22.10.2009)

Tak jsem byl poprvé ve Žďárské vrchovině. Celý předchozí týden jsem se děsil při zprávách kolik tam padá sněhu a každá poletující sněhová vločka odsouvala můj záměr jet tamějších končin do nedohledna. Nakonec se ale oteplilo, do oblasti znovu zavedli elektrický proud a silné stroje prorazily závěje na silnicích a cestách do odříznutých míst. Vyrážíme. Během jízdy po nejdelším parkovišti na světě (D1) to vypadalo, že sníh je definitivně fuč, ale opak byl pravdou. Nedlouho po po sjezdu z dálnice se krajina kolem oblékla do slušivé bílé a centimetrů sněhu začalo přibývat. Páni, napadá mne, tady to před pár dni ale muselo vypadat, a dala se do mne zima. Kešku na vyhlídkovém bodě jsem lehce našel při odpoledním terénním praktiku. Jen slibovaný výhled se nekonal. Všude kolem ležela nízká mlha.

Varské jinany (20.10.2009)

Takže poklad kapitána Flinta opět dráždí lidskou fantazii a lomcuje dušemi všech pokladůchtivých hledačů. Jenže dostat se k němu není jen tak. Někde tu obíhají dvě zlaté mince, dva pirátské geocoiny, které s sebou nesou důležitou informaci bez níž je nalezení Flintova pokladu nemožné. Jeden se objevil i ve Varech, ale než jsem se k němu dostal zmocnil se ho Island. Tak nezbývalo než se vloudit do Islanďanovy přízně a z dávného přátelství vysondovat kam se coin pohne dál: "Cože? Loketské hradby? No dobrá, tak tedy Loket." Celý den jsem se dnes těšil na výpravu za pirátským coinem do Lokte, ale nakonec to bylo úplně jinak. V noci vyskočila nová cache "Varské jinany" přímo tady ve Varech a logicky se Islanďanovy kroky, a tudíž i moje, stočily místo do Lokte za ní. Chvilku jsem pak s Islandem lítal po okraji lázeňských lesů až na nás ta novotou vonící krabička přeci jen milostivě vykoukla. Super, super a ještě jednou super. Další keška do sbírky a co je hlavní - pirátský coin padl do mých nehodných rukou! Kapitáne Flinte teď se můžeš začít bát o svůj tolik proslavený poklad.

Javor stříbrný / Acer Saccharinum (16.10.2009)

Venku bylo sice všelijak a během dne i docela dost sněžilo ale přesto jsme s Ondrou vyrazili směr Sokolov. Určitě dáme Stříbrný javor, možná Forresta a nejspíš ne Sokolovské jeskyně. A tak to také bylo. Kroužili jsme kolem javoru a chtěli vystopovat medvěda. Jenže, medvěd se už asi uložil k zimnímu spánku a počasí se začalo horšit. Lehký deštík, déšť a nakonec liják. Takže nápověda sem nápověda tam nechali jsme medvěda medvědem a kešku rychle našli, protože ještě chvíli a byli bychom promočení až na kůži. Takže celkem rozumně jsme vypustili zbývající plánované kešky a rychle domů.

CWG experiment (9.10.2009)

Konečně pořádná směnárna v dosahu - v lázeňských lesích, na Ottově výšině. Hned se mi tam jedno CWG zalíbilo, protože v mé sbírce zatím chybí - Galdrin. Ale než jsem se do této směnárny mohl vypravit s hrůzou v očích jsem pročítal zápisy těch kteří mne předběhli jak mění obsah kešky a bedlivě sledoval zda-li někdo z nich rovněž Galdrina ve své sbírce nepostrádá. Štěstí ale stálo při mě, počkal na mne a od teď je CWG Galdrin můj. Jupííí, jupajdá a tak dále ...

Modrý most - Blue bridge (4.10.2009)

Dnešní den jsem byl k zastižení v Českých Budějovicích. A protože cesta i seminář byly dost dlouhé, určitě jsem si zasloužil malinkatou odměnu v podobě krátké kešky na Modrém mostě jehož historie začala po povodních v roce 2002, kdy voda strhla starou „Lávku“, jak byla tato lávka všeobecne známa, a proto nebyla jiná možnost, než postavit most nový, nejlépe už ne tak chatrný. A most je to moc povedený.

Domins little rock - Dominova skalka (1.10.2009)

Další z earth jaké se mi líbí. Dominova skalka je opravdu velká přírodovědná zajímavost, vlastně i vzácnost. Na hadcových výchozech rostou velmi specifická společenství. A zde dokonce i jeden endemit, kterého jinde opravdu nenajdete a tím je rožec kuřičkolistý (Cerastium alsinifolium).

Vyhlídková louka / Meadow view (28.9.2009)

Dneska jsme brouzdali po Suché a mapovali mravence. A to by čert na koze jezdil abychom se také nepodívali na Vyhlídkovou louku. Vždyť je to jen pár kroků. Pár metrů před keškou jsme se minuli s dvojicí která se chovala tak nenápadně, že to museli být také kačeři. A byli. Kešku jsme našli hned, tak nám zbyla i chvíle na les a večer bude smaženice.

Litoměřice nádraží (26.9.2009)

Obtěžkán nákupy, v každé ruce ovocný stromek, na zádech supertěžký batoh, v kapse prázdnou peněženku s několika osamělými zbylými korunami, to jsem já na cestě z výstavy Zahrada Čech. Přesto mám lehký krok, protože mne blaží čerstvě ulovená keška z výstaviště. A to dosud nevím, že na mne osud shlédne laskavým okem ještě jednou a ukáže na další kešku jen pár kroků od našeho autobusu. Kdo by mohl odolat? Tak šup šup, a za chvíli na Litoměřickém nádraží lovím další mikrošku z úkrytu. Super, dnes se opravdu zadařilo.

Zahrada Čech (26.9.2009)

Dneska jsme vyrazili na výstavu Zahrada Čech. A já se prozíravě připravil i na sladkou chvíli, kdy bude moje drahá polovička uspokojena nabízenou paletou zboží, zatíží naše zavazadla množstvím neodolatelných věcí, tím odlehčí do značné míry mojí peněžence a nechá mne tudíž vyrazit za pokladem, který byl drze umístěn téměř vedle hlavního vchodu na výstavu.

Alternativa (25.9.2009)

Kolonáda přitahuje nejen lázeňské hosty a turisty z celého světa. Také kačery. Objevila se tu další keška, jako Alternativa ke kešce stávající. Stálo to chvilku běhání, protože jak se zajde hlouběji do Skalníkových sadů pod koruny stromů je signál tak mizerný, že už jde jen o geointuici. Pak se začalo šeřit a já to pomalu vzdával. Ale Ondra opět překvapil. Odkudsi vyčaroval baterku (!), dokonce funkční (!!!) a než jsem se přestal divit nad jeho prozíravostí už tahal kešuli z úkrytu (!!!!!). Ano, ano, mládí vpřed.

Kynžvartský hrad (11.9.2009)

Hrady a zříceniny to je moje. Ale myslím, že to už tu zaznělo. Každopádně Kynžvartský hrad jsem měl v hledáčku už dlouho. Dnes se to podařilo. Za sebou jsme nechali pěkné dvě earthky a hurá za snech každého romantika. Čekal na nás výstup do lesů nad lázně Kynžvart, kde se ukrývají rozvaliny kdysi bytelného hradu. Na náhorní plošině se dnes uprostřed lesa zvedají všelijaké terénní nerovnosti, které při bližším zkoumání odhalí zbytky zdí. Z bytelné věže zbyla sotva půlka, o kus dál z několikapatrového paláce zas jen jedna zeď. Kolem dokola je stále znát hradní příkop. Původní hradní pán by se nestačil divit. Kešku jsme v ruinách chvíli zaměřovali a pak na jedno sáhnutí byla naše.

Stinker / Smraďoch (11.9.2009)

I tady jsme už jednou kešku lovili. Ale i jako před chvílí na úpolínové louce měli jsme malinkatý pech. Tady to byl zjevný nedostatek vody, takže místo klokotajících vývěrů a probublávajících vodních ploch jsme viděli jen samou souš.

Úpolínová louka (11.9.2009)

Tak tady v této lokalitě jsme už jednu kešku lovili, naproti přes silnici Ve stínu kříže. Škoda že jsme zvláště chráněný úpolín nejvyšší (Trollius altissimus) nestihli v jeho kvetoucí žluté nádheře. Ale i tak je návštěva této lokality zážitkem v každém ročním období.

Nejdecká věž / The Nejdek tower (29.8.2009)

Novou kešku v Nejdku nám před nosem odhalila mamča. My se s gpskami štracháme po svahu sem a tam a Iva dole pod námi jen ukáže prstem a prý - není to tady? Jasně že ano.

Markétin buk (29.8.2009)

Další zapeklitá hádanka u památného stromu. Ale Ondra tu opět zabodoval a tři trotly odhalil, takže jsme mohli pokračovat. Souřadnice nás zavedly kousek do lázeňských lesů a tam jsme poměrně snadno uspěli. No, snadno ... Popravdě jsme tu před pár dni už jednou neúspěšně byli. Ale byla to podivná návštěva, protože takhle jasnou skrýš jsme prostě neobjevili, až dnes. Trochu se utěšuji tím, že možná, možná byla keška zrovna někde v údržbě.

Zum Friedefurst (28.8.2009)

Cestou z Plohnu jsme se ještě zastavili těsně před hranicemi v Klingenthalu. Denního světla už moc nebylo, ale místo uložení kešky bylo dostatečně nasvícené pouličními lampami. Snadný nález.

Das Alte Messingwerk (28.8.2009)

Zas po nějakém čase jsme se jeli pobavit do zábavního parku v Plohnu. Celý den jsem si užívali bezstarostných radostí a najednou tu byl konec. Aufvídrzén, dosvidánija a už vypadněte, zavíráme. Ale já si prozíravě připravil i nějakou tu kešku takže bezva den měl pokračovat. První z nich, klasickou drive-in cache, jsme odlovili v rekordním čase takže nám zbyl čas i na blízký obchoďák.

Špalíček (20.8.2009)

V Chebu jsme už dlouho nebyli. Takže jsme se tu jednak zastavili na jídlo a druhak podívat se co je nového- nic. Alespoň na náměstí se toho moc nezměnilo. Vlastně jen to že hledanou kešku mezitím někdo odcizil - ať mu ruka uhnije a upadne, na zádech vyskáčou boláky jako švestky a v hospodě zhořkne pivo!! My jsme ale naštěstí nestačili změnu zaznamenat a v pohodě našli již novou kešku na novém místě. Vlastěn jen podle geočuchu, protože v uličce jestli nějaký signál byl,takmi ho nechytili. Záměnu kešek jsme objevili až teprve při logování. Ještě že byl owner s náhradou tak rychlý. Takže jsme vlastně nenašli hledané a našli nehledané.

Kaolinové jezírko (20.8.2009)

Cestou zpět ze Seebergu jsem zastavil u kaolinového jezírka. Byl jsem docela zklamán, představoval jsem si něco úplně jiného. Tohle vypadalo jako návesní kačák se špinavou vodou a spoustou odpadků okolo. Takže rychle najít a pryč.

PTT – Ostroh (jezevčí jáma) (20.8.2009)

Kolem Seebergu jsme jeli už tolikrát, ale až dnes jedeme přímo k němu. Každému kdo má rád hrady mohu Seeberg neboli Ostroh doporučit. Malý, úhledný a pěkně zrekonstruovaný hrad potěší duši každého romantika. V útulných prostorách je nainstalováno hned několik výstav – obrazy, porcelán a nábytek. A před vlastním hradem je v dřevěné stodole výstavka zemědělského náčiní a nářadí a hned vedle selský nábytek a dobové kroje. Zkrátka, na tak malý hrad hodně k vidění. Po prohlídce jsme se s Ondrou vydali po naučné stezce kolem hradu, za naším primárním cílem - kešulí velikosti barelu kterou jsme pohodově našli.

Duchařská cache (Ghost cache) (19.8.2009)

Na hřbitůvek u vesnice Noutovice mne vylákal název Duchařská cache, což opravdu báječně zní. Prý se tu po nocích vyskytují všelijaká zjevení a nepochopitelné úkazy. Škoda že jsme se tu nemohli zdržet přes noc, i když, to bychom jí stejně nenašli, protože s tím jsme měli problém i ve dne. Souřadnice nás soustavně naváděly hezkých pár desítek metrů mimo obvod hřbitova. Nebo ... že by ti duchové? Naštěstí se Ondrovi podařilo rozluštit hodně zapeklitou nápovědu (tedy kde se to v něm vzalo? to mi hlava nebere) a kešku jsme nakonec našli i bez gpsky.

Ruin of caste Okor (19.8.2009)

"Na Okoř je cesta jako žádná ze sta vroubená je stromama …" Naše oblíbená písnička říká naprostou pravdu, tak to opravdu je. Ke zřícenině se jde pěknou starou alejí. Vůbec, Okoř je hrad podle Ivy gusta. Pěkně na rovině. Žádné dechberoucí krpály jako u nás v Krušných horách, tady stavěli hrady na rovině. V pekelně krátkém čase jsme si prohlédli pěkně ošetřovanou zříceninu a než bys řekl švec stopadesátkrát za sebou byli jsme zas před branou. Kdoví, proč to tady tak ženou, já osobně bych na pořádnou prohlídku potřeboval nejméně hodinu nebo ještě lépe dvě. Tak jsme obhlídli Okoř ještě jednou zvenčí a vyrazili za keškou. Tu jsme našli za ohavně páchnoucím rybníkem, kousek od silnice. Docela podivné místo, ale proti gustu ....

Větrná vyhlídka (13.8.2009)

Od Stříbrnského vleku to bylo opravdu jen pár dalších desítek metrů travnatou loukou na Větrnou vyhlídku. Tady jsme si chvíli užívali opravdu pěkného výhledu vesnice pod námi. A pak to přišlo co muselo. Poslední dnešní cache nám dala nejvíc zabrat. Lítali jsme s Ondrou bezradně sem a tam v cípu podivně prosychajícího lesa plného větví, popadaných kmenů a vyvrácených kořenů. Nic a zase nic. Gpska téměř k ničemu, možností podle nápovědy asi tři tisíce. Bylo to na střelbu do hlavy. Nakonec ji přeci jen Ondra vytáhl z pod kořenů v místě, kudy jsem už nejméně třikrát procházel.

Stříbrnský vlek (13.8.2009)

Z Bleibergu se přímo nabízelo zamířit po vrstevnici za keškou Stříbrnský vlek. Podle názvu jsem tiše předpokládal, že bude umístěna na vrcholu sjezdovky nad Stříbrnou. A skoro jsem se trefil, na sjezdovce byla, ale zhruba uprostřed. Takže nás čekala poměrně zábavná cesta po prudké sjezdovce dolů a poměrně hutná cesta zpátky nahoru. Ještě že jsme tam nechali holky, to bychom si asi vyslechli řečí.

Bleiberg (Olověný vrch), Rozhledna Olověný vrch – Bleiberg (13.8.2009)

Na kraslicku bylo předchozího dne moc hezky, tak jsme dnes zamířili opět sem. Tentokrát nás nalákal Olověný vrch, neboli Bleiberg se svými dvěmi keškami. A skutečně, byly tu dvě kešule vzdálené sotva pár desítek metrů. Od druhé z nich, kousek pod rozhlednou, je úžasný výhled dolů po sjezdovce na Bublavu. Ještě že jsme tu kešku hledali odshora, jít zespodu by byl asi pěkný nářez.

Zelenohorská hruška (12.8.2009)

Hned vedle Kraslic v Zelené Hoře byla další keška a opět poblíž zajímavého stromu. Stačilo jen přejít louku a podél lesa po pěšině dojít až skoro na místo. Tahle krásná stará hruška už určitě mnoho pamatuje. Jen mne napadlo kde se zrovna tady na samém okraji lesa vzala. Cestou zpět jsem do pusy nasbíral spoustu úžasných ostružin, mňamky mňam. A neptejte se, nezbylo.

Císařské duby v Kraslicích (12.8.2009)

Byli jsme zas jednou kousek ve světě, na krátkém výletě v Kraslicích. Opět se budu opakovat, ale městské mikrokešky nemám rád. A i když tahle byla vedle stromů se zajímavou historií a navíc byla snadno k nalezení, nic to na mém názoru nemění.

KLM - lyžařů sen # 2, KLM - lyžařů sen # 3 (11.8.2009)

Krušnohorská lyžařská magistrála je velmi známý pojem. Ale my co jim lyže až tak moc neříkají se na ni vydáváme zásadně v létě. Ale kdo ví, třeba jednou … Anebo ne, takový blázen zase nejsem.

Red Dwarf bonus / Holly / Hilly

Souřadnice zkompletované z předchozích keší ale ukazovaly kamsi stráááášně daleko. Není to kakája málenkaja ošíbka? Několikerá kontrola a přepočítání ale dávaly ten samý výsledek. A protože mne už od neustálého nechápavého vrtění hlavou bolel krk raději jsme se znovu začetli do listingu, který jsem čirou náhodou(?) měl s sebou a snažili se najít něco co by nám potvrdilo cílovou destinaci. Tak jsme v zápisech předchozích nálezců objevili zmínku o točících se vrtulích a byli jsme doma, cíl potvrzen. Naskočili jsme do autíčka a hurá za Hollym-Hilly. Po delší cestě, kterou jsme si značně zpříjemnili oblíbenou rodinnou hrou "Kdy už tam budem?" jsme v dálce na malém vršíčku u naprosto nezajímavé vesničky uviděli dvě roztočené vrtule větrných elektráren a opodál ještě jednu mimo provoz. Jsme na místě. Za chvíli parkujeme a na poslední metry vyrážíme s novou energií. Skutečně držíme v ruce bonusovou cache série Red Dwarf? Je to tak. Hip hip huráááá!

Red Dwarf 2 / A. J. Rimmer (10.9.2009)

Dnešního dne jsme nejprve vypravili pro to prokleté zapomenuté bonusové číslo u Kocoura. Pak jsme konečně zaměřili Arnolda a vyrazili směr Sokolov. Fakt, to se Ježkům povedlo, takovéhle industriální výhledy jedna radost. I v Sokolově je umění je najít. Najít kešuli těžké nebylo, slovy klasika – přišli jsme, viděli jsme, zvítězili jsme. Arnold Rimmer nám poskytl poslední bonusové číslíčko do skládanky a my konečně mohli vyrazit za bonusovou keší celé série.

Red Dwarf 3 / Kocour (9.8.2009)

Sága RD pokračuje. Kocoura jako RD číslov 3 jsem našel po kratší procházce za sokolovským koupalištěm Michal. Asi mi to mělo být podezřelé že jde všechno tak snadno, ale já byl hrdina a nevšímal si všech znepokojujících náznaků. Snadné nalezení souřadnic, snadný přístup k místu, snadný nález na první kouknutí. Nic z toho mne nevarovalo. A tak jsem si neopsal bonusové číslo na krabičce. A zjistil to až doma. Kocoure, kocoure, ty mi ale dáváš.

Nevděk (8.8.2009)

Každé správné městečko má svůj hrad. Také Žlutice, i když jsem o něm do nedávna ani neslyšel. Ve Žluticích jsme zaparkovali podle pokynů přímo pod kopcem, ale to by nesměly platit Murphyho zákony aby šlo všechno jak po drátkách. Lehce vedrem unavenou Péťu jsme nechali odpočívat ve stínu a vzhůru jsme vyrazili jen s Ondrou. Myšlenka to byla dobrá, provedení už horší. Nechali jsme se totiž zlákat slušnou cestičkou hned vedle auta. Pěkná byla, jen co je pravda, ale jen nás zatáhla do lesa začala rychle měnit svůj směr. Nakonec jsme ji museli opustit a se skřípěním zubů se pustit kolmo na ní do lesa, cestou necestou. Škrábali jsme se vzhůru za pomoci rukou a neustálého nadávání na vše co nám v té chvíli přišlo na mysl. Ale jak jinak, podle starého dobrého Murphyho jsme pohodlnou cestu našli až těsně pod cílem. Mimochodem, pohodlně nás pak dovedla i zpět k autu. Z hradu nezbylo nic víc než hromada kamenů a napůl zasypaný příkop. A přesně tam jsme strávili hodnou chvíli při marném hledání kešky. Signál nic moc, šipka ukazovala každou chvíli jinam a nebýt nějakých zkušeností z dřívějška asi bychom neuspěli vůbec. Nakonec jsme ji našli o dost dál než se nám snažila namluvit gpska. Není nad zkušené geo-oko.

RS #4 – keš u Chyše (8.8.2009)

Dnešní jediná neplánovaná, ale když už jsme tu ... Na náměstí v Chyši (nebo v Chýši?) jsme si dali zmrzku a u zámku snadno odlovili první dvě stage této multi. Třetí stage ale mířila ven z města, takže po krátké poradě a s přihlédnutím k dnešnímu vedru jsme se rozhodli že za ní kousek popojedeme. Jenže brzy jsme zjistili, že jsme se připletli do cesty nějakému dálkovému pochodu a na jediném místě široko daleko kde se dalo zaparkovat si tihle dálkoplazi zřídili svůj občerstvovací stan s pivem. Tak jsme se zas vrátili na kraj Chýše a velkou většinu cesty za další nápovědou jsme museli po svých. Ufff, nejméně dvacetpět stupňů ve stínu a to my ve stínu na rozpálené silnici ani chvilku nebyli. S úlevou jsme ji ale posléze opustili a odbočili kolem onoho pivního stanu do lesa a začali stoupat do kopce, další nářez. Naštěstí v půli toho táhlého svahu jsme odbočili, konečně! a po vrstevnici pohodlně dosáhli třetí stage. Vyluštit nápovědu u nápisu vytesaném nějakým zoufalcem do tvrdé skály bylo dílem okamžiku a mohli jsme se vydat o dalších pár desítek metrů dál za finálkou. Tu jsme pohodlně našli na skalním výchozu odkud se nám za odměnu nabídl moc pěkný výhled na celé okolí.

Lažanská studánka (8.8.2009)

Malý pramínek vody pod stříškou s dřevěným vodníkem ukrytý v lese. Romantika jako vystřižená z červené knihovny. Nechali jsme autíčko pěkně ve stínu lesa a volným krokem za pár minut došli na místo. Vyfotili jsme se i s žábou sedící na dně studánky, která se ovšem tvářila že s námi nechce mít nic společného a šli hledat kešku. A protože pochází od stejného autora jako ta na rozhledně Vochlice i tato je fortelně udělaná a vtipně schovaná. Inu, kdo umí umí.

Šiju šiju si botičky .. Ba ne, už mám ušito.

Rozhledna Vochlice (8.8.2009)

Prvním cílem dnešního dne byla velmi příjemná a pohledná minirozhledna. Škoda jen že se na ní momentálně pracuje a není přístupná. Keška ukrytá hned vedle potvrdila autorovu nápaditost a preciznost. Takové geovýlety mám rád - zajímavé místo a pěkný úkryt.

Židovská cesta na karlovarsku – Arnoltov (6.8.2009)

Malý zapomenutý židovský hřbitůvek nad Arnoltovem jsme našli snadno a ještě snadněji ukrytou kešku. Hůř zamaskovat už ani nešla. To by nepřehlédl ani jednooký s deseti dioptriemi v noci za husté mlhy s pytlem přes hlavu. Kešule byla sice veliká převeliká ale beznadějně prázdná. Každý si asi vzal k srdci ownerova hodně odvážná a silná slova aby ji nikdo neplnil kinderšrotem a podobnými ptákovinami. Takže kromě několika mincí a logbloku tu nebylo nic. No, nevím jakou měl autor představu o své kešce ale výsledek je značně tristní. Takže další jen a jen do počtu.

Už nejezdí ... (5.8.2009)

Další multi po zrušených tratích. Ve srovnání s parádní Viaduktovou to ale byla dost slabota. Zajímavé bylo jen řešení jednotlivých stage. Na každé z nich byl připraven malý hlavolam se kterým jsme se museli úspěšně poprat. Tím to ale skončilo. Ani jednotlivé úkryty ani trasování nestálo za nic. Snad s výjimkou toho že tato multi byla příjemně kruhová, finálka byla umístěná hned vedle začátku a člověk to nemusel šlapat dvakrát za sebou. Ale to je asi tak vše.

Red Dwarf 5 / Kristine Kochanska 0.3 (4.8.2009)

Zatím poslední úlovek z Červeného trpaslíka. Kristine, jako Listerův objekt lásky a obdivu je samozřejmě ta nejkrásnější postava seriálu. Snad i proto její kešku postihlo několikeré ukradení a destrukce. Ale poslední umístění snad už vydrží. Dneska s Peťulkou to byl snadný nález, na kraji lesíka s úžasným výhledem na Sokolov.

Red Dwarf 1 / Dave Lister (3.8.2009)

Třetí úlovek z Červeného trpaslíka. Dave Lister jako ústřední postava seriálu musel mít samozřejmě i něco extra a to byly rozhodně nejvyšší a nejžahavější kopřivy které jsem letos v kraťasech a tílku potkal. Dave, Dave, při sledování dalších dílů se asi budu až do smrti podvědomě škrábat po celém těle.

Pískovna ERIKA / Sand Quarry ERIKA (3.8.2009)

Na Erice jsme už několikrát byli sbírat zkameněliny listů a větviček třetihorních roslin. Tohle zajímavé místo si o svou earthcache přímo říkalo.

Trousnická skála (2.8.2009)

Skály, skály, skály. To je moje. Tu poslední jsme našli podlíž osady Oldřichov. Holky se daly do sbírání borůvek, kterých tady bylo požehnaně a já se s chutí pustil do výšek. Zdolání hřebene bylo chvilkovou záležitostí, ale nalezení zde ukrytého pokladu už bylo horší. Prohlížel jsem všechna podezřelá místa a stoupal a skákal po balvanech a stoupal a skákal až už nebylo kam. Pak stačilo sáhnout pod nohy a keška byla na světě. Moc pěkná záležitost tahle Trousnická skála, naprosto úžasný výhled.

Red Dwarf 4 / Kryten (1.8.2009)

Další úlovek série Red Dwarf. Dnešní kešku jsme snadno objevili u podivného betonového monstra, které zcela záměrně evokovalo vzpomínku na válečné stroje z dalšího veleúspěšného sfi-fi trháku - Star Wars.

Zaniklé obce Krušnohoří - Hanušov (Honnersgrün) (26.7.2009)

Protože jsme s Péťou kešku Red Dwarf 6 special našli poměrně snadno a rychle, domluvili jsme se ještě na dalším pokladu. Díky tomu nebyl čas na nějakou dlouhou přípravu a tak jen od oka jsme vyrazili na Ostrov. A stalo se to, co se muselo nutně stát. Netrefili jsme se a museli se kus cesty do Horního Žďáru vracet. Tam jsme se konečně napojili na ztracenou žlutou a mohli se po ní vydat dál. Autíčko jsme nechali na příhodném místě a pak už nás čekala jen procházka lesem až na místo zaniklé obce Hanušov. Kešuli jsme díky dobrému zaměření snadno našli a mohli se radovat z úspěšného dne. Krávy pasoucí se opodál se ale rozhodly, že se budou radovat s námi a vydaly se k nám. Rychle jsme tedy vrátili kešku do úkrytu a se zvědavým stádem v patách jsme se dali na obezřetný taktický ústup. Pěkně rohatý skot nás chvilku skutečně pronásledoval, ale jak jsme se opět ponořili do lesa, ztratil o nás zájem, naštěstí.

Red Dwarf 6 special / kpt. Hollister (26.7.2009)

Série Red Dwarf mi leží před očima s němou výčitkou. Úžasný seriál a já ne a ne tuhle nádheru převedenou do kešek ulovit. Až dnes jsem začal poctou kapitánu Hollisterovi. Speciální keška ze série Červený trpaslík je umístěna poblíž mně neznámého výhledu na povrchové hnědouhelné doly u Pískového Vrchu. Šipka nás s Peťulou trošku povodila kolem dokola, ale pak si dala říct. K ulovení ostatních částí Červeného trpaslíka budu muset doma uspořádat filmový maraton. Odpovědi vedoucí k získání souřadnic jsou totiž ukryté v jednotlivých dílech filmové série.

Toužim (20.7.2009)

Krátká multi po historických zastaveních Toužimi. Jen musím podotknout, že pro umístění finálovky si autor vybral to zcela nejhorší místo které se široko daleko nacházelo. Opravdu nevím co lidi vede k tomu aby si dali tolik práce s vymýšlením jednotlivých stage a pak to celé zabijí finálovkou, která by měla naopak všechno umocnit.

RS #1 – Pramen / the spring (20.7.2009)

Taková místa mám rád. Každý zná říčku Střelu a její romantický tok, ale tady jsem najednou stál na místě kde pod mýma nohama Střela pramení. Úžasné místo. Pramen je sice na soukromé zahradě, ale majitel je naštěstí rozumný a vstřícný člověk a nezabírá si tu krásu jen pro sebe. Chvíli jsme okouněli venku před plotem, přeci jen vtrhnou na cizí zahradu jen tak se nám moc nechtělo, ale pak se objevil majitel, asi na nás a další kačery číhal u okna za záclonou :-) a bylo vystaráno. Prohlédli jsme si pramen zblízka a k prohlídce dostali i výklad co a jak se tu kolem pramene všechno odehrálo.

Fyzika pod mostem (16.7.2009)

Listing na první čtení nevypadal nijak lákavě. Ojevovaly se tam takové hrozivě znějící výrazy jako vteřiny volného pádu, praskající led pod tlakem, měření délky pomocí známé rychlosti a podobné radovánky z nenáviděných školních učebnic. Přiznám se, že už jsem z toho trochu vypadl, trochu dost, dá se říct že plně :-). Ale toho bohdá nebude aby kačer z boje utíkal, takže fyzikální tabulky do ruky, nastartovat pro jistotu přítele gůgla a jdeme na to. KUpodivu a ke svému vlastnímu překvapení jsem se za pár minut bezproblémově dopočítal kýžených souřadnic. Zbývalo než ověřit teorii v praxi a kešuli najít. Vybrali jsme si s Ivou variantu dosažení cíle tu ze Starého Sedla a ze dvou cest tu jak jinak horší. Křídlatka, netýkavky a kopřivy chvílemi až nad hlavu. K tomu komáři a havět všeho druhu. Tak jsme se cestou, či spíše necestou prodírali dál a dál a já v duchu doufal, že jsem se skutečně nespletl a jsme na té správné straně řeky Ohře. Chvílemi při pohledu na šipku se o mne pokoušely mrákoty, protože to by mne Iva jistojistě zabila a nechala ležet bez pohřbu jen tak na té příšerné cestě necestě. Kešuli jsme nakonec úspěšně našli na místě, kde kromě ní nebylo vůbec nic. Autorovi asi došly nápady o něco dříve než by člověk čekal. S úlevou a hlavně hodně rychle jsme zalogovali a dali se na úprk úpřed hejny krvelačných komárů.

Popovská hora (12.7.2009)

Popovská hora se mi nesmazatelně zapsala do paměti hned dvěmi neúspěšnými pokusy o její zdolání. Poprvé nás s Ivou zastavil déšť a nedovolil nám ani vystoupit z auta. Tak jsme zas jeli domů. Cestou zpět samozřejmě pršet přestalo a podle mne stejně pršelo jen na tom parkovišti. Podruhé mi na začátku Mariánské,pár desítekmetrů před tím parkovištěm vypovědělo auto službu. Musel jsem otočit a jet zas pěkně na volnoběh dolů abych tam zjistil, že se mi zakousl ukazatel paliva a já, ostuda všech řidičů, mám suchou nádrž. Teprve třetí pokus mi dovolil vystoupat na místo dalekého výhledu s dvěmi vztyčenými kříži. Keška byla hned pár metrů pod vrcholem. V listingu se ještě psalo, že za příznivého počasí a větru mi Ježíš zahraje, ale ať jsem poslouchal jak jsem poslouchal mně tedy nezahrál.

Horolezecká (11.7.2009)

Vyluštit tuto mysterku byla pro mne bývalého horolezce hračka. Co hračkou nebylo byla mikroška vpůli cesty. Na první pokus jsme ji dokonce s Ondrou nenašli a odjeli domů s dlouhým nosem. Prolézali jsme cílové místo s nosem u země, našli jsme i značky pro oční odlov, ale z mikro jsme neviděli ani tu tečku nad i. Dokonce se mi chtělo říct pár jadrných syrových slov na adresu autora, který ve skalách v lese, kde by šla během chvilky ukrýt i celá mrtvola nebohého kačera, umístí mikrokešku, ale spoknul jsem to. Stejně bych tím jen zakrýval svou vlastní neschopnost. Na druhou návštěvu jsem vyměnil spocestujícího, Ondru za Ivu, a pak se během chvilky jen divil jak jsem to mohl přehédnout! Zvláště přivědomí toho že tu hledanou mikro mám doslova a dopísmene pár centimetrů před očima. Takže indicie máme a teď hurá na finálku. Nebyla zas tak daleko, vlastně jsem ji skoro našel už při minulém neúspěšném pokusu a přesto si se mnou i dnes zažertovala. Celý život jsem pravák, naprosto přesně i poslepu vím kde mám pravou ruku a tady si najednou spletu pravou a levou stranu.

Sokolov – Zámecký park / Husovy sady (10.7.2009)

Krátká procházka po dendrologické stezce, od stromu ke stromu v zámeckém parku kde jsme již jednu kešuli ulovili. Všechno v pohodě, dokonce i obávanou mikrošku jsme snadno našli. A že byla hodně dobře vymyšlená. Takže jsme si, naplněni svou vlastní superschopností nalézat věci důmyslně před světem mudlů ukryté, nasadili růžové brýle spokojenosti a to byla zásadní chyba. Ještě nás totiž čekala finálka. První zrada. Na rozdíl od mikro bylo zaměřené místo pod stálou kontrolou dvou místních maníků, kteří zabíjeli odpoledne před dveřmi nějaké herny. Tak jsme nenápadně kroužili okolo, očima prozkoumávali jedno podezřelé místo za druhých a přišla zrada číslo dvě, nikde nic. Keška jako by se vypařila. Druhé kolečko, třetí, čtvrté, pomalu jsem to už chtěl vzdát, když tu náhle ... "Mám ji!!!" Iva a ukazuje kamsi prstem. Sice stále nic nevidím, ale poslušen nevyslovenému příkazu se vrhám udaným směrem a za chvilku mám tu zropadenou kešku v ruce. Páni, tak ta je opravdu, ale opravdu pěkně vymazlená.

Loketské opevnění - Elbow walls (5.7.2009)

Zas jedno místo, respektive město o kterém jsem si myslel, že mne už nemá čím překvapit. Ale tahle multi po hradbách byla super. Přesto si neodpustím poznámku na okraj. Začátek byl naprosto všední a bez nápadu, na náměstí. Snad to vyplynulo z nostalgického vztahu autora k jeho staré škole, ale pak následovaly pro mne neznámá a hodně zajímavá místa. Mám skutečně velmi vřelý vztah k historii, zejména k romantickému pojetí středověku - hrady, rytíři v brnění, turnaje ... A tady mne čekaly nádherné hradby, opravené a udržované. Multi mne protáhla celou jejich délkou a stále bylo na co se dívat. Jen finálka se ze záhadného důvodu opět utrhla z řetězu a nebyla stylově také někde na hradbách. Nicméně, musím připustit že při troše dobré vůle je i odtud ze skaliska na hrad Loket vidět.

Kyselka - prameny SZ #03 (23.6.2009)

Na chvíli přestalo pršet. Teď prší skoro pořád, takže je to skoro jako malý zázrak. Byl by hřích toho nevyužít. Sedáme s Ondrou do auta a jedeme do Kyselky. Cestou sice spadlo pár kapek, ale neutrální počasí nám vydrželo po celou cestu. Bleskurychle jsme u pramenů dopočítali finálovku a tu ve stejně rychlém čase odlovili. Moc pěkná lesní kaple a úžasný výhled od ní do údolí Ohře byly pro mne velým překvapením. Stále je co objevovat.

Boč Bazalt Dike (20.6.2009)

Tuhle záležitost jsem dost dlouho přehlížel a odkládal. Trošku mne strašila, proč si to nepřiznat. Ale když jsme s Ondrou zkoumali kam dnes, padla mi do oka. Autíčko jsme nechali ve Stráži nad Ohří a vydali se po jakési silničce směrem vzhůru. Silnička se chvílemi točila jako had a hned na první odbočce jsme pravděpodobně špatně odbočili. Nicméně cíl jsme měli na dohled, takže jsme pohodlnou cestu s těžkým srdcem opustili a ponořili se do téměř nepřátelského porostu. Silně podmáčený terén připomínající příběhy z Krále Šumavy, potůčky a kamenné valy, to vše důmyslně ukryté v hustém lese jsme ale zdárně překonali abychom se mohli přizabít na prudkých kamenitých polích pod čedičovou hradbou vysoko nad námi. Ale vůle hledačů bývá nezdolná, tak jsme překonali i téměř kolmé skalní stěny a konečně se vyhoupli na hřeben. Dosáhli jsme referenčního bodu 1. Podle pokynů se fotíme a po krátké pauze na vyždímání potu zaměřujeme referenční bod 2. Sice jsme ho skutečně zaměřili, ale při krátkém sestupu ze skalní hradby a podél ní jsme malinko zakufrovali a najednou jsme se dostali do blízkosti hlavního výběhu čedičové žíly nebo-li referenčního bodu 3. Mírně zadýchaní se na vrcholu skály fotíme podle požadavků aby bylo vidět vše co má být viděno a dáváme další odpočinek. Po té opět míříme dolů podél západní stěny ke kýženému bodu 2. Konečně máme pohromadě vše co jsme chtěli a museli vidět a vědět, takže zbyla jen otázka kudy zpět. Nahoru se nám nechtělo, dolů to bylo mezi pohyblivým kamením o život, tak tedy opatrně po vrstevnici s tím že se uvidí. Přešli jsme kamenné pole, prošli jsme kopřivové pole, přeskočili několik potoků, probrodili se blátem, prodrali se nejedním hložím a najednou zbývalo jen přeskočit ohradník a za ním se na nás smála veselá louka a několik koní. S ulehčením jsme vyšli z příšeří lesa do slunečného dne. Uff, byla to ale moc pěkná keška.

Ostrov - Křížek (13.6.2009)

Díky rychlému nálezu bonusové kešky ptačích pohledů mi nenadále vybyl čas i na další hledání. Nejbližší cache je v Ostrově na vrchu zvaném Křížek, takže hurá na ni. Na doporučeném parkovišti jsem ponechal plechového miláčka a v duchu pocitu „tady to znám“ jsem vyrazil. Samozřejmě špatně. Místo ke koupališti jsem se vydal směrem od koupaliště. Ani sám nevím proč, ale touto zkratkou jsem si cestu prodloužil skoro o kilometr. Což jsem ale ze začátku nevěděl, tak jsem si to zvesela rázoval podél zahrádek dál a stále dál od cíle. Když jsem si to uvědomil, byl jsem už tak daleko, že jsem si myslel, že v dané chvíli je lepší pokračovat dál a obejít zahrádky spodem. Nebylo. Zahrádky mne vedly dál a dál a když jsem se konečně dostal pod ně a za ně, mohl jsem být podle uběhlého času už z kešky doma. A to mne ještě čekala cesta lesem po druhé straně zahrádek v podstatě zase zpět skoro až ke koupališti. Nicméně, vystoupal jsem až na vrchol a kešku lehce našel. Chvíli jsem se kochal výhledem na Ostrov z výšky a pak se během pěti minut vrátil zpět na parkoviště odkud jsem vyšel.

Pohledem # 5 - Pohledem spokojeného kačera - bonus (13.6.2009)

Bonusová keška série ptačích pohledů byla bonbónkem dnešního dne. Rodinka už měla z dopoledne pochodování za poklady již dost, tak jsem vyrazil směrem na Ostrov sám samotinký. A bonusová kešule nezklamala. Stejně jako celá série byla výborná. Na krásném místě dalekého rozhledu, ukrytá s nevšední invencí.

Calvariae Locus (13.6.2009)

Nejdecká křížová cesta se opět skví v celé své kráse. Zrekonstruovaných 13 zastavení nemá chybu. Trasa zvolna stoupá lesem k vrcholovému kříži a je to vysloveně odpočinková záležitost. Jen si hledač pokladů nesmí zapomenout poznamenat si veledůležitý údaj z informační tabule dole pod kopcem jako třeba já. To by pak mohl spolu se mnou dlouze sedět nad výsledkem výpočtu uložení finálovky ukazující až někam za hranice okresu. Ale díky chladnému uvažování jsem místo rvaní si vlasů přemýšlel a zvažoval všelijaké možnosti, až mi správné řešení vyskočilo. Chce to jen neztrácet humor. Úspěšný nález mi potvrdil, že způsob uvažování ala Sherlock Holmes má něco do sebe.

Telč-Oslednice (5.6.2009)

Co by to bylo za návštěvu, kdybych vynechal rozhlednu. Vedle Telče jedna stojí a je technicky moc pěkná. Štíhlý sloup obtočený schodištěm zakončený dvěmi plošinami. Na horní, nepřístupné, jsou umístěny všelijaké telekomunikační vysílače a převaděče, spodní je vyhlídková. A z té jsem měl celý kraj jak na dlani. Za dobré slovo a příjemný úsměv jsem si navíc vypůjčil triedr a protože bylo poledne viděl jsem v Telči na náměstí lidem až do talířů. Opět velmi nedbale ukrytou kešku jsem našel opodál v lesíku.

Belpská lávka partnerství (5.6.2009)

Další Telčská hádanka. Ale tentokrát si na mne autor nepřišel. Kam pak na mne, starého skautského vlka šediváka s takovou prostinkou šifrou. Tímhle jsme se bavili už jako děti. Ale uznávám, že dnes v době počítačů může podobná záležitost leckoho potrápit právě svou jednoduchostí. Zvláště, když na to někdo půjde jak s kanónem na vrabce. V Telči pak stačilo vyběhnout z parku, dostat se za vodu, třeba právě po té lávce partnerství s městem Belp a vyzvednout si nedbale zamaskovanou kešku.

Pohádková Telč (5.6.2009)

Vtipně vymyšlená mysterka spojující pohádkovou, leč skutečnou Telč se světem filmových pohádek. Po snadném zjištění všech požadovaných údajů, díky óóó všemocný google, jsem najednou stál nad problémem a co dál? Mám sice hromádku údajů, ale jak s nimi naložit? Chvíli jsem se bezvýsledně snažil všelijak kombinovat, hledat závislosti a podobné nesmysly které ovšem nikam nevedly. Až najednou mi to docvaklo – co takhle seřadit nalezená data do mřížky? A řešení rébusu bylo najednou snadné až prostinké. Zbývalo jen si pro kešuli v zámeckém parku dojít. A mimochodem, ten park je opravdu pohádkově kouzelný a rozhodně stojí za shlédnutí.

Kočka barona Lutzowa (25.4.2009)

Dnešní den jsme zakončili ještě jednou nečekanou keškou. Objevil jsem ji po návratu ze Strašidel při logování na gc a tak jsme si pro ni hned zajeli. Městské mikro obecně nemám rád, ale tahle je opravdu vymakaná. Kam na ty nápady lidi chodí?

Skály na Strašidlech (25.4.2009)

Jubilení. Na Strašidlech jsme svého času trávil spousty hodin, takže ačkoliv jedeme pro kešku, beru s sebou lezecké vybavení a dobře dělám. Sluneční skalky byly obsypané nějakou mládeží, která si tu zkoušela své první krůčky ve skalách, ale keška v suťovém poli o kousek níž byla spolehlivě mimo dohled. Pak jsme vyrazili do skla i my. Našli jsme si pěknou skalku nalevo od Strašidel a zbytek odpoledne jsme s děckama i maminou na ni střídavě lezli. Parádní den.

Excuse me, where are the vampires buried? (23.4.2009)

Noc na krku, upíří keška kousek, no kdo z vás by to nevzal jako výzvu? Pouliční lampy jsou fajn, tedy dokud svítí. Ale když jdete v noci na upíří kešku a ty lampy uprostřed opuštěné cesty zhasnou, žádnou radost z toho nemáte. Takže jsem potmě stoupal lesíkem do neznáma a v nejhorších chvílích si namlouval že ve světle mobilu něco vidím. Veni, vidi, vici - ale tak to nebylo. Přišel jsem, neviděl jsem a přesto jsem zvítězil. Uff, chvílemi to bylo fakt napínavé, zvláště když jsem chytal balanc mezi neviditelnými skalkami. Ale našel jsem a to je hlavní. Cestou zpět mi definitivně zhasl mobil a tak dobrodružství pokračovalo až k prvním světlům civilizace. Tady se upírům určitě musí líbit.

Praha - Liboc (23.4.2009)

Kráčeje zvesela ze Šárky ještě se mi nechtělo na hotel. Tak je něco poblíž? Ano, je. Pěkně zaměřená, vtipně ve stromu schovaná a teď už i mnou ulovená.

Nugget-tsil (23.4.2009)

Být v Praze a nepodívat se do Divoké Šárky, to snad ani nejde. Odpolední procházku jsem tedy od teplárny trochu protáhl a vysoko nad šáreckým údolím ulovil jednu kešku s indiánským příběhem.

Stará teplárna (23.4.2009)

Odpolední procházka po semináři mne zavedla do zadní uličky k bývalé teplárně. Signál tu podivně lítal a honil mne podél cihlové zídky sem a tam. Po chvíli skřípění zubů a marné snahy ujasnit si zda jsem k cíli blíž na tomto konci uličky a ne na druhém jsem si vzpomněl na nápovědu. A vida. Stačilo jedno sáhnutí a opravdu, není zlato všechno co se třpytí :-).

Žluté baráky (22.4.2009)

Snadný mikronález večer cestou do hospůdky.

Přepadení na Evropské (22.4.2009)

Tahle keška byla označena jako disable, ale logy říkali něco jiného. Tak jsem ji zkusil najít a našel. Jen jsme si napoprvé nevzal s sebou do větví tužku a napodruhé se mi podařilo téměř žuchnout zpátky na zem. Tak zas jedna akrobatická do sbírky.

Rybářská - Fishermen's (22.4.2009)

Tak opět v Praze. Snadný nález na břehu koupaliště Džbán. A smím-li si zaprorokovat - tahle keška tu dlouho nevydrží.

(VK-14) Křemenná (17.4.2009)

Mamina se nějak rozjíždí, snad jí to vydrží. Další keška, kde byla sama! bez nás. Budiž jí přáno.

Živá voda [viva aqua - Quellewasser] (12.4.2009)

Další keška u pramene léčivé vody. Auto jsem nechali na parkovišti a prosluněným dnem jsme se loudali ke kyselce. Cestu nám obveselila Iva, která při honbě za nějakým hmyzákem zapadla až po kolena do pořádně mazlavého bahýnka. Pramen se nedal nijak minout a od úspěšného nálezu nás zdržela jen dvojice místních, kteří si tu čepovali vodu do tašek plných pet lahví. Naštěstí už jim zbývaly asi jen dvě, jinak to mohlo být dost dlouhé odpoledne. Okolí pramene nic moc, skoro jsem se rozmýšlel zda ji zkusit, ale je chuťově báječná.

Kamenice (12.4.2009)

Vymyšlená drive-in cache. Tady v Kamenici jsme už jednou lovili, ale tuhle druhá keška se sem určitě ještě vejde. Mít delší ruku, mohl bych ji sebrat přímo z auta, je všem na očích a přitom moc pěkně ukrytá.

Hokej je hra 1 (11.4.2009)

Hokejová keška se nedala přehlédnout, takže rychlý pohled na hodiky a hurá za ní. V Sokolově jsme skoro jak doma, takže jsme ji objevili o mnohem dříve, než se naše známá dvojice kačerů od památníků vůbec vymotala ze spleti sokolovských křižovatek. Ale vůbec se mi nelíbila. Autor ten nápad nějak nedotáhl do konce, připadalo mi to jak nachystané na poslední chvíli.

Sokolov – Památník sovětským zajatcům (11.4.2009)

Cestou ze zámku Favorit mi pěkné počasí nedalo a tak jsme ještě zajeli lovit do Sokolova. Památník jsme našli snadno, ale tu zatrápenou kešku ne a ne objevit. Navíc jsem měl pocit, že nás gpska nějak vodí za nos. Kroužili jsme kolem ve stále větších kruzích a nemohli na nic kloudného přijít. Pak se k nám přidala další dvojice kačerů a opět se potvrdilo, že víc očí víc vidí. Pěkně vypečená keška, kolikrát jsme kolem ní šli ...

Zámek Favorit (11.4.2009)

Pěkný den před námi, tak jsme vyrazili o kousek dál Zámek Favorit mi strašil v seznamu již od zimy, ale došlo na něj až dnes. Zadání první stage jsme vyřešili snadno a tak nás již čekalo jen mírné stoupání mezi lesy. Cestou jsme objevovali ještě ležící sníh, jako zimní cache to musela být chuťovka. Přešli jsme několik můstků přes říčku s podivně hnědou vodu, minuli jednoho frajera který si v ní právě umýval svého plechového miláčka a za chvíli jsme byli u cíle. Nález snadný a nerušený, všude byl klid a mudloprázdno. Prohlédli jsme co se dalo a to bylo vše.

Fantom RAJ (7.4.2009)

Dnes to bylo na domácím hřišti - mystery cache podle filmu Vrchní, prchni. Ale ještě že čtu předchozí logy. Jinak bych se nedověděl, že se dívám na mírně oříznuté video a jedna z hledaných indicií se mi nezobrazuje celá. Na to bych nikdy nemohl přijít. Takhle jsem se poučil, trochu začaroval s přehrávačem a všechno bylo jak má být. Pak jen dosadit číslíčka na svá místa a mohli jsme odpoledne vyrazit s Ondrou do města na krátký, ale úspěšný lov.

Hopíkova cache (4.4.2009)

Zas o kousek dál. Volným krokem vyrážíme z Boče podél Ohře. Chvíli po břehu, chvíli vodou protože v řece bylo vody víc než dost. Ještě trochu a cesta bude neprůchozí. Na konci chatové osady se najednou objevila starší paní se psem Karlem odněkud po proudu, ale cesta žádná, chaty žádné, kdo ví kde se tu vzala. Hopíkovu kešku jsme chvíli hledali, ale s avízovaným lítáním signálu to nebylo tak hrozné.

Korunní kyselka - prameny SZ #01 (4.4.2009)

A opět všichni společně. Parkujeme podle pokynů nahoře u stáčírny a hned vedle auta se na nás culí velká ropucha s malým ženichem na zádech. Milý pohled na dva tvorečky poblázněné jarem. A to jsme netušili že je to jen předzvěst velkých žabích námluv, které na nás čekají dole u vody. Ze všech stran se ozývá hlasité milostné volání a v mělké vodě je ropuch a skokanů jako máku. Nalezení kešky pak bylo dílem okamžiku, protože proti všem předpokladům zde bylo mudloprázdno.

Růžový tank / Pink tank (3.4.2009)

První nalezená keška naší mamky bez nás. A dokonce na to měla speciální školení, které jí skoro závidím, ale nemůžu být všude.

Route 2017 - 1. karlovarská cyklokačerská (14.3.2009)

Cyklokešky já tedy nemusím. Takže jsme tuhle multi udělali po částech a hezky po svých. Docela jsme se prošli. Nejlepší byly závěrečné dva kilometry do kopce za finálovkou vysoko nad Ohří. Chvílemi jsme v lese těžce váhali kam vlastně jít, ale nakonec směr do kopce nikdy nezklamal. Z té výšky byl úžasný výhled směrem na Svatošské skály. Pěkné místo, opravdu pěkné.

Pramen v Boči - prameny SZ #02 (31.1.2009)

Další drive-in keška. Autem skoro až na místo, pár kroků k prameni a než jsem se rozkoukal, a Ondra zvedl ze země, Péťa už tahala kešku ze skrýše. Kolem byla pěkná ledovka, klouzalo to jedna báseň.

Sokolov - památky (24.1.2009)

Dnes jsme jeli na dvě multi do Sokolova. A protože se křížily, pustili jsme se do nich najednou. Pěknou procházkou Sokolovem známým i neznámým jsme procházeli jednu zastávku za druhou. Musím přiznat, že se bylo na co dívat. Na druhou stranu se musím pochlubit, neměli jsme žádný problém při získávání indicií, jak naznačovaly některé logy před námi. Zkrátka, počítání a určování nám šlo jak po másle :-). A přesto jsem u obou finálovek trochu znejistěli. Souřadnice ukazovaly tam, kde se podle obecného pohledu na věc žádný skrýš vyskytovat neměla - do liduprázdného parku s několika osamělými lavičkami a doprostřed nenánadné uličky. V obou případech jsme ale měli souřadnice správné a samozřejmě obě kešky tam také byly. Oba autoři se projevili jako velmi nápadití a své multiny završili moc pěkně.

Kostel sv. Ondřeje (22.1.2009)

Zas jedna nová "za rohem". A protože Island ve svém logu zmínil, že tam byl cestou z práce, i my jsme se s Péťou nechali ispirovat a počkali až padne noc. Na zrušený hřbitůvek jsme si vzali jako poslední záchranu pytlík upířích zubů, aby se nás případná strašidla bála. Ale asi jim byla zima, protože zůstala kdesi v úkrytu a my jsme tak úspěšný nález mohli oslavit sladkou odměnou.

Statek Bernard 250 (17.1.2009)

Skoro výroční keška Sokolovských ježků. Už je to hodně let, co jsem viděl tyhle objekty naposled. Ale někdo tady udělal kus pořádné práce a Statek Bernard je dnes jak vymalovaný. Snadná keška byla poblíž a v napadlém sněhu k ní vedla slušná vyšlapaná geodálnice. To se nedalo minout :-).

Posvátný okrsek (10.1.2009)

Kolem jsme sice jeli na kešku ke gymnáziu, ale nechali jsme si ji až na noc. A udělali jsem dobře. Areál byl sice zavřený, ale ze všech stran nasvětlený, takže to ani nevypadalo jako v noci. Objevení nanokešky netrvalo ani třetinu času, který jsem potřeboval na nalezení všech odpovědí na netu. Byly tam vážně dobře ukryté. Ale takovéhle kešky se mi líbí. Člověk se doví věci o kterých by jinak neměl ani páru. Kolikrát jsem jel okolo, ale až dnes vím že se tomu říká Svatý okrsek, jaké stavby a proč tu stojí. Nádhera.

Gymnázium Ostrov (10.1.2009)

Websterova nová keška. Přestože vlastně ani nevím kde je v Ostrově gymnázium, stačilo chvilku hledat na netu a měl jsem všechny potřebné informace k doplnění mysterky. V Ostrově jsme byli za chvíli a stejně rychle jsem s Ondrou měli kešku v ruce. Jen zas byla tak všem na ráně, že nebýt dnešních mrazů, byla by ulovitelná snad jen v noci. Ale takhle? Kdo by v -12 vystrčil z domova nos? Nikdo, takže jsme tam byli úplně sami.

Pohledem # 3 – Pohledem Chřástala (3.1.2009)

Dneska jsme chtěli ulovit pohled na svět očima chřástala. Poslední ze série pohledů. Ten úplně poslední pohled bude už bonusový. Od Valova jsme přešli louku, prošli řídkým lesíkem a v nádherných modrých stínech jsme vystoupali na vrcholek sluncem zalitého návrší. Krásně zmrzlý sních tiše křupal pod nohama a nedovolil nám propadnout se do závějí. Kešku poblíž vrcholu jsme našli snadno a tak nám zbylo víc času na rozhled po okolí, a také na oblohu, kde se vysoko nad námi rojily letadla. V jednu chvíli jsme jich napočítali devět najednou. Pak nás upoutal zamrzlý rybníček hluboko pod námi. A kdo by odolal? Tak jsme vtrhli na ledovou plochu. Obrovskými písmeny jsme na ni napsali PF-ku k novému roku a pak si udělali nádhernou předlouhou klouzačku. Ta sklouznutí opravdu stála za to.

Kontakt | foto na stránce - Iva, některá já nebo dokonce i Ondra.

GEOCACHING příběhy