K téhle keši mne nasměrovalo jednak počasí, je to na cestě domů, a druhak jméno slibující nevšední zážitek. Cestou k hotelu to bylo, ale zážitek se nekonal. Malinké zdržení s nálezem má na svědomí rovněž lehce promáčené PDAčko které najednou ukazuje západ na všechny světové strany. Takže si jednu stranu vybíráme, ovšemže ne tu správnou a prvních pár minut se díváme po keši jiným směrem. Na druhý pokus to už vyšlo. Sundaváme keš z výšky a do provhlého logbooku se snažíme něco napsat, také až na druhý pokus.
Mokrá a studená procházka po Příbrami ještě nekončí a tak dostává šanci provlhnout i zbytek ošacení co máme v tomto nečase na sobě. Naštěstí tuhle vtipnou stromovou a pěkně udělanou kešku nacházíme téměř okamžitě. To nás vrací do hry a přidává na elánu. Přesto otáčíme směr výchozí bod.
Víkend v Příbrami byl sice poměrně nabitý, ale i na krátké vyběhnutí za keškami čas vyšel. Jenže venku se mezitím probudila zima a začalo opravdu hustě sněžit. Mokrý sníh a prudký vítr docela citelně ubírali na chuti se někam štrachat, ale vytrval jsem a našel. Pro velký úspěch jsem se pak musel třičtvrti kilometru probíjet zimním nečasem zpět pro zapomenuté razítko i tužku. Takže jsem tu cestu užil hned dvakrát.
Mystery cache jako reminiscence slavného filmu. K jejímu vyluštění chtělo vzpomenout si na pár slavných a všeobecně známých scén. Anebo sáhnout do vlastního filmového archivu a na film se znovu podívat. Pak už to bylo snadné a za finále to pak byla menší příjemná procházka. Dneska druhá keška. Klášterec byl ke mně dnes přívětivý.
Opět jednou v Klášterci, městě nám téměř zapovězeném. Ale dnes to šlo jak na drátku. Stačilo udělat pár kroků od auta, prozkoumat dvě hluboké díry ve zdi a z jedné z nich se na světlo boží vynořila bytelná keška.
Cestou zpátky na rozcestí nám došlo, že osamělé autíčko na kraji lesa bude asi Ježkovo. Byli by jsme mu chtěli provést nějakou lumpárničku, jako třeba zatáhnout mu před kola nějaký padlý smrk nebo tak něco, ale viditelnost vzhledem k pokročilé odpolední hodině byla čím dál horší tak jsme raději zůstali za slušňáky a rychle mazali do lesa za silvestrovskou keškou. Naštěstí to byla jednoduchá záležitost ke které se dalo v pohodě dojít po cestě. Slušné zaměření a zcela zřetelné stopy předem vylučovaly jakékoliv pochyby o umístění. Tak zas jednou máme v Rybničné všechno nalezeno.
Celý den to vypadalo na půlku března a proto jsem netrpělivě čekal na konec pracovního týdne abych mohl vypadnout někam ven. Byl jsem tak natěšený že mne nemohla zastavit ani krátká sněhová vánice. Do Rybničné jsme dorazili sice dost pozdě, ale ftf-hunteři útočiště našli potmě, tak o nic nešlo. Sotva jsme se ponořili do lesa už bylo jasné že tu nejsme sami. Ze svahu proti nám sestupoval Ježek s malou. Takže nám sníh dnešní hledání značně ulehčil. Stačilo sledovat Milanovy stopy a keška na vršku skalního seskupení byla za chvíli naše.
První keška roku 2012. Pramen jsem navštívil za skučícího ledového vichru, kolem se rozbíhala sněhová vichřice a rozbředlého mokrého sněhu bylo místami až nad kotníky. Přesto se mi pramen líbil. Je pěkně upravený a bez ohledu na počasí si tu pěkně bublá. Kolem keše jsem chvilku běhal, protože signál zrovna nebyl nic moc, ale našel jsem. Jen musím poznamenat, že místo neodpovídá hintu ani omylem.