Tak jsem byl na cache "Šibeniční vrch - 666" a opět se mi potvrdilo zajímavé pravidlo. Tam, kde se dopředu obávám strašlivého nářezu v podobě neprůchozích houštin trnovníku akátu a růže šípkové, strmých skalních stěn stavících se záludně do cesty či dravých ledových toků unášejících s sebou celé kmeny stoletých stromů bez solidního můstku v dohledu, tam bývám překvapen vcelku pohodovou cestou vedoucí většinou až na vzdálenost několika metrů od ukryté kešky. Jako tady. Nevinná poznámka autorova že na místo nevede žádná značená cesta, tím méně turistická, ve mně vzbudila dojem že se na cestu mám vybavit jak na daleký Klondike včetně velkého batohu plného jídla, pití a náhradního oblečení. Chvíli jsem se zdržel sepisováním posledních úprav v mé závěti, na emailu nastavil automatickou odpověď v nepřítomnosti, pak se doma řádně se všemi rozloučil, manželkou počínaje kocourem konče a vybaven do pustiny včetně příruční lékárničky se zabudovaným satelitním telefonem jsem vyrazil připraven na jakékoliv nástrahy a nebezpečí která mi osud nastrčí do cesty.
Taktéž možnosti eventuelního vlastního nálezu byly ovlivněny stejným jevem který tady popisuji. Pod dojmem předchozích logů jsem očekával nervy drásající, zoufale nervozní a nikam nevedoucí hledání spojené s přehršlí ostrých slov, ostatně ke mně se vůbec nehodících, na hlavu nebohého ownera. Tak nějak jsem si to představoval že kapličku převrátím třikrát naruby tam a zpět a stejně budu z neúspěšného hledání tak rozčilen že si tím zkrátím život o dobrých pět let. A jen neutuchající touha po dobrodružství, kolující mi v žilách jako reziduum dávných předků, a nijak neopodstaněná víra v lepší zítřek mi dovolily vydat se na tuto výpravu s tak nejasným koncem.
No vidíte, a nakonec všechno bylo jinak. Mé dojmy a pocity jichž jsem nabyl při čtení listingu a logů pod ním byly zcela nezasloužené protože ke kapličce jsem dorazil po chvilce stoupání pohodlnou lesní cestou. Na hřebeni jsem dokonce podrážkami odíral solidní komunikaci za kterou by se nemusela stydět leckerá obec. Mám na mysli třeba Hartenberk, kde je cesta k nádraží v nepoměrně horším stavu. Zmíněný objekt lesní kapličky nebylo nutno rozebírat na prvočinitele či jinak devastovat, stačilo skutečně jen se zkušeným okem, hahaha, zadívat a pak sáhnout. Vtipná, stylově zamaskovaná keška mi sama skočila do dlaně.
30.8.2010
"Multi-cache se skládá ze dvou nebo více částí. Je mnoho variant, ale většinou multi-cache obsahuje návod/výpočet k nalezení další cache či mezizastávky a druhá cache/mezizastávka má návod/výpočet, jak najít třetí a tak dále. Jednotlivé mezizastávky se zpravidla označují stage. Posunutá cache (dojdete na místo a dostanete instrukce pro danou cache) se počítá též jako multi-cache.
Kromě prostých matematických výpočtů může být použita i metoda výpočtu ciferným součtem, ciferací (crossfoot), Prime Factor a další v závislosti na invenci autora." (http://wiki.geocaching.cz/wiki/Multi-Cache)
Já od multiny většinou očekávám ještě nějakou přidanou hodnotu kvůli které owner zvolil formu multi místo tradičky. Může to být pěkná trasa spojující jednotlivé stage nebo logická provázanost zastávek. Proto mne multicache obvykle vodí od památky k památce, od jednoho významného či zajímavého stromu ke druhému. Díky multi si většinou důkladně prohlédnu všechny významné objekty v zámeckém parku, nebo projdu nejhezčí části naučné stezky. Na rozdíl od mystery cache nemusím nic dlouze studovat a hledat doma. Prostě se dopravím na počáteční bod a můžu vyrazit. Všechno zajímavé a pěkné mne čeká teprve cestou. Nedávno jsem ale narazil na multi, kterou se skromností sobě vlastní mohu nazvat jen podivnou. Někdy to totiž bývá i tak že tam kde já jsem nadšený a odvázaný z pěkné kešky jsem se svým názorem v logu osamocen a ostatní dští síru a oheň na nebohého autora a opačně. Ale vraťme se do Žlutic. Dvě stage a finálka. Dalo by se říct standard. Jenže v tomto případě, a opět podotýkám je to můj subjektivní pocit, tomu tak není. Chybí mi tu to pověstné "něco" co dělá pěknou kešku keškou pěknou - genius loci, chcete-li. Pominu-li vlastní umístění a provedení krabiček na zastávkách, které ničím nevybočují, snad jen rozsahem fotohintů :-), byl jsem zklamaný hned ze tří dalších důvodů.
Ad 1. Téma - Marně jsem se snažil přijít na myšlenkovou spojnici jednotlivých zastávek. Samozřejmě, beru v potaz autorovo citové pouto, ale myslím, že to není ten správný důvod pro zakládání keší, třeba "... u každého patníku, který je blízko vaší základce, místu vašeho prvního rande, místu, kde jste jste se poprvé probudili po flámu v příkopě atd...," (Anupev, 11.06.2010, gc.cz). Kačerovi který následně vyrazí na lov by měl autor nabídnout asi něco jiného.
Ad 2. Cesta - Nevadí mi náročná ani dlouhá multi cache pokud cestou něco uvidím, objevím nebo prožiju. Tahle taková ale není. Mám intenzivní pocit, že navzájem nesouvisející stage spojuje, respektive nespojuje cesta necesta kde nic k vidění není. Tedy pokud člověka právě nezajímá metr a půl vysoká džungle na břehu Střely nebo nečekaně tradiční pražce na místní železnici. Ale možná jsem se jen špatně díval na mapu.
Ad 3. Návrat - Uznávám, sporný bod. Ale opravdu si myslím že by určitě šlo třeba doplnit nebo domyslet tuhle multi o jednu další stage aby se alespoň nějak stočila do oblouku a nálezce nemusel od finálky odšlapat ještě jednou celou cestu v přímce zase zpět? Pravda, bylo na výběr - cestou necestou po svých vlastních stopách nebo po ještě nudnější silnici.
11.6.2010
To je otázka do pranice. Opisovat či neopisovat čísla geocoinů či travelbugů na eventech? Pokusím se nad tím krátce zamyslet, napadá mne hned několik úrovní pohledu, například majitel vs. nálezce nebo hodnota vs. dostupnost.
Šťastný majitel coinu ho vypustí do světa a většinou mu dá do vínku nějaký cíl. A pak jen s láskou a obavami sleduje jeho cestu z keše do keše, z ruky do ruky a stále věří že se mu jednou vrátí s milionem nebo ještě lépe se dvěmi miliony naběhaných kilometrů od keše ke keši, že projde všemi ceněnými kešemi i neznámými místy až na druhé straně republiky či zeměkoule. Přitom každá změna keše nebo nálezce se může změnit v černou noční můru - ve ztrátu. Nečekaná a nevítaná časová prodleva se snadno podepisuje na stavu žaludeční neurózy. Kde je, kde jen je? Zalogováním jeho nálezu dám majiteli na vědomí, že jeho miláček, bože, jak se mi chce napsat "milášek", ještě někde "žije" a čile obíhá svět. Na první pohled je to snadno pochopitelné jednoduché pravidlo pro setkání s GC nebo TB v právě nalezené kešce. Tak úplně stejné to ale není jako když se sejdou coiny a bugy na eventu. Samotným vložením do eventu majitel zví kam se mu coin zatoulal. Další desítka logů "opisovačů kódů" z tohoto eventu mu víc přidané hodnoty nepřinese. Ale může a jistě i těší, že zrovna ten jeho coin mezi všemi tak zaujal. Ostatně, kdo se rád nepochlubí nějakým tím parádním kouskem který se hned tak nevidí?
Nálezce coinu může prožít další radost jako umocnění prožitku ulovení keše. Krásný,vzácný nebo třeba i obyčejný, může vůbec být obyčejným?, coin potěší každé oko i duši. Jeho zalogováním se stává nálezce členem přísně výběrové společnosti, která měla tu exkluzivní čest se s malým poutníkem setkat. Odměnou a vzpomínkou k této pomíjivé chvíli seznámení je ikona coinu v osobním profilu. Coin v keši je vykoupený slaným potem vylouhovaným tělem na nesnesitelně pálícím slunci nebo s omrzlinami na prokřehlých prstech otvírajících lock and lock krabičku vydolovanou ze závějí, stovkami metrů nebohýma nohama vydřených cestou necestou do největšího krpálu v okolí, desítkami minut úporného přemýšlení nad nevyluštitelnou mysterkou kdy člověk lehce propadne depresi z vlastní inteligence. Coin v keši může být nečekaným uzavřením kruhu, setkáním s dávným známým. Coin v keši je tou třešničkou bez které není dort dortem úplným.
Na druhou stranu coin či bug může být pro svého vlastníka natolik vzácným a osobním že ho nepustí z ruky. Protahuje ho kešemi kráčejíc krajem, ale nikde ho nenechává. Jen na eventech ho nerad pouští z ruky a už vůbec ne z dohledu. Tady a právě teď je jediná šance setkat se s ním. Vzít do ruky ten pověstný předmět o kterém se hodně mluví, ale málokdo ho potkal. Byl by hřích nevyužít této jedinečné příležitosti, nepotěšit se s ním a neopsat si jeho kód jako důkaz že i já jsem měl tu čest než zas rychle zmizí ve vitrině slavných trofejí. A koneckonců nemusí to být jen coiny a bugy vzácné, ale vyjímečné z jiných důvodů, například rozměrových. Marně teď vymýšlím jaká by to musela být keš pro Bišákovu žirafu.
Ale co si budeme vyprávět za pohádky, geocaching je i o číslech. Počítají se nálezy, počítají se FTF-ka, počítají se vlastní keše, počítají se i coiny a bugy. Pokud chci mít v profilu pěknou sbírku ikonek coinů a bugů je eventové shromaždiště takřka ideální příležitostí jak ji pěkně rozšířit. Každý kdo jednou zavítal byť jen omylem na burzu sběratelů známek, mincí, motýlů a spodního prádla Normy Jeane Mortensenové (pro neznalé a mladší ročníky hint: ZNRVYLA ZBAEBR) tohle dobře zná a chápe. Sběratelé jsou lidé svým sběratelstvím většinou postižení tak proč jim nedopřát malou velkou radost. Někteří matadoři společenstva malých kdesi ukrytých krabiček tohle znají a proto na eventy ke svým miláčkům přináší i vytištěné seznamy kódů, aby ušetřili ostatním čas pro klábosení a legraci kvůli které se eventy konají.
Decryption Key
A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-----------------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z
24.2.2010
Už podruhé během několika týdnů jsem se setkal v listingu s výslovným přáním ownera nevkládat do jeho keše žádný kinderšrot. A už podruhé mne tato myšlenka zarazila. Já za keškami nechodím kvůli jejich obsahu a pokud v kapse něco na výměnu mám, nezkoumám jakou to má hodnotu. To může být dost ošidné, pro mne třeba nulovou, pro někoho zas velkou. Osobně proti kindervěcičkám nic nemám. V práci mám na poličce za sebou svou sbírku kovových figurek a jen o kousek výš stojí řada známých postaviček v čele s Asterixem, které pokud se dobře pamatuji pochází právě z kindervajíček. Pravda, nejsou tak propracovaní ani tak důstojní jako metalické společenství pod nimi, za to jsou krásně vybarvení a smějí se na mne od ucha k uchu. Co na tom, že jejich hodnota je fakticky nulová, vždycky se na ně rád podívám. Připomínají mi všechny ty úžasné a bláznivé příhody které Asterix s Obelixem prožívají v komisech nebo ve filmu. Většinu těch postaviček Asterixové série mám právě z keší. Vždy mne potěšilo, když jsem mohl po úspěšném nálezu rozšířit i řadu svých veselých kamarádů na poličce. A kdo ví? Možná nejsem sám, koho kinderhračka v keši při výměně potěší. Nechodí na keše jen samí velcí, nebo hračičky a blázniví sběratelé jako já. Ano, byl jsem na kešce s touto výstrahou, přiznám se bez mučení neodradilo mne to. Dokonce jsem očekával velkou krabici nabitou samými neuvěřitelnými věcmi, kterými ji odpůrci kinderšrotu k prasknutí naplní. Na místě mne pak čekalo velké zklamání. Krabice vskutku impozantní zela prázdnotou tak smutnou, že i se logblok tvářil osaměle. Nicméně je na místě podotknout, že se zde vskutku nenacházel vůbec žádný kinderšrot. Proto každému vřele doporučuji navštívit cache Moříčovské překvapení, tam je krabice také veliká ale až po vrch naplněná. Schválně hádejte - čím?
26.10.2009
V jednom z předešlých článků jsem apeloval na jasné a zřetelné indicie u multikeší. A jen tak bokem jsem zmínil kontrolní součet. Náhoda tomu chtěla, abych se k této otázce ještě jednou vrátil. Nejprve si znovu připomeňme k čemu slouží kontrolní součet. Není určen místním, kteří podle listingu nebo případně rovnou podle nápovědy uhodnou umístění finálovky. Ani pro rychlé střelce, kteří požadované údaje spočítají a bez dalšího se vrhají na výsledné souřadnice. Kontrolní součet je určen těm, kteří území nemají až tak v malíku, nebo těm, kteří jdou za věcí rozvážně a hra na slepou bábu není jejich hobby. Zas uvedu konkrétní cache - Viaduktová. Tématicky i zpracování skvělá a jak jsem ve svém logu psal, mohu ji každému jen doporučit. Ale na poslední stage jsem narazil právě na kontrolní součet. Číslo které vyšlo mně se prostě neshodovalo s číslem uvedeným ownerem. Tak, a teď babo raď. Objet a obejít značně dlouhou multi znovu? V podstatě, pokud ji chci ulovit, nic jiného mi ani nezbývá. Nemohu přece předpokládat, že tentokrát tím omylným nejsem já, ale autor kešky. Můj problém "vyřešila" nastupující tma. S nepořízenou a určitým zklamáním jsem opustil Horní Slavkov a jel domů. Neměl jsem s sebou výpis předchozích nálezců, ale byl jsem si jist, že jich bylo určitě více než jeden. Další důvod myslet si, že chyba je na mé straně a někde jsem napočítal o oblouk či klenbový kámen víc než jsem měl. Doma jsem se podrobně začetl do zápisů jednotlivých nálezců. Zajímavé zjištění - do jednoho všichni různými slovy konstatují to samé, že kontrolní součty neprováděli protože jim bylo jasné, kde finálovka leží. Nahradili kontrolu prostým přečtením nápovědy a tu pak spojili s místní znalostí. Teoreticky vzato, ani jeden z nich nemusel jednotlivé stage vůbec absolvovat a mohli se rovnou vydat k cíli. Kdyby totiž tomu tak nebylo, museli by nutně na poslední stage zjistit stejně jako já, že kontrolní součet nesedí. Když nesedí kontrolní součet není možné aby seděly výsledné souřadnice, to je jasné. A lze s takovými nesedícími souřadnicemi najít finálovku? Myslím, že odpověď si každý domyslí sám. Naštěstí, nebo naneštěstí, teď sám nevím co je správně, byl v listingu uveden špatně ten proklatý kontrolní součet.
25.11.2008
Ulovil jsem úžasnou earthcache - Karlovarská dvojčata, zářný příklad toho jak si správnou earth-ku představuji. Nejprve je nutno něco málo nastudovat, v daném případě o lokalitě či nalezišti, a také o vzhledu hledaných krystalů. Lokalita je každému karlovarákovi určitě známá a pro ty co nejsou místní je vyznačena na všech mapách které jsem vzal do ruky. V krajním případě pomohou internetové mapy nebo Google Earth. Karlovarská dvojčata, srostlice ortoklasu, zas najdete v každé knize o minerálech která vám přijde do ruky. Jde o opravdu velmi známý fenomén. Takže už víte kde a co máte hledat, takže hurá do Lokte. Na sběr nemusíte mít vybavení zlatokopa z Klondike, stačí se jen pozorně dívat pod nohy ... a hele, tady je jeden kousek, a támhle to vypadá na další. Zkrátka a dobře, to by musela být opravdová smůla, abyste alespoň jeden exemplář nenašli. Doma je vhodné dvojčata učistit nebo omýt. Nemusíte to komplikovat žádným louhem nebo kyselinou, stačí trocha vody. Po vytřídění na pěkné a nejhezčí je zkuste porovnat s popisem a obrázky v odborné literatuře. Tak se můžete dostat i ke splnění druhé části úkolu této earthcache - k odpovědi, zda se dá i na rozlomeném krystalu poznat že se jedná o dvojče a jak. A protože si myslím, že za trochu bádání to opravdu stojí, odpověď neprozradím :-).
22.9.2008
Mám rád multi, respektive jasné a přesné multi. Vždy mne děsí, když jdu za multi a v předchozích zápisech čtu jak všelijak si kačeři poradili s indiciemi či výpočtem. Nemám na mysli případ, kdy s Ondrou obcházíme věž každý z jedné strany jdouce proti sobě, počítáme arkýře a každý to spočítáme jinak. Tady je jasné že se někdo z nás přepočítal, nebo i oba, a náprava je snadná věc. Myslím tím třeba, jako jeden případ za všechny, sporný počet stupňů ke kříži u cache Poklad starého mnicha. Napsáno jest, že se mají počítat pouze velké stupně. Ano, ale tedy i ten, který je zapuštěn téměř celý do země? Nebo až ten další, který je skutečným stupněm, tedy nad zemí? Výsledné souřadnice finálovky jsou pak najednou dvojí. Řeknete si, že teď je ten správný okamžik podívat se do hintu, zda autor nebyl tak shovívavý a nesdělil nám pochybujícím a chybujícím kontrolní součet hodnot. Pokud ano, dalo by se říct, že je vyhráno, pokud ne, je třeba si vybrat a případně se skřípěním zubů prozkoumat obě místa najednou, což může zabavit na pěkně dlouhé odpoledne. Proto mám rád jasné a zřetelné indicie.
21.8.2008
Neustále mne někteří kolegové kačeři překvapují svou invencí. Jistě, geocaching je především dobrodružství, ale v dnešní době, kdy skoro každý v ruce třímá gpsku s routovatelnou mapou a na webu jsou desítky aplikací s detailními mapami každého kousku světa mi připadá hodně naivní vyrazit za keškou bez přípravy jen tak rovnou za šipkou. Příklad z poslední doby - Neuberg. Pokud bych se spolehl jen na šipku tak bych v duchu zápisů některých kačerů přede mnou se asi skutečně musel přidat k těm kteří tu neuspěli, protože vegetace se tu zachovala přesně tak jak se od ní očekává a rozrostla se do všech stran a směrů. Džungle v podmínkách střední Evropy jak vyšitá. Ale, a to je to ale, podle mapy, na netu i té obyčejné turistické vede k věži pohodlná cesta jen o pár metrů vedle. A odtud je, jak i v listingu je zmíněno, nejlepší přístup. Ano, i já jsem do té džungle zašel, za úrodou malin a taky obdivovat desítky motýlů kteří tu poletovali, ale že bych se tu musel bezhlavě prodírat vegetací až nad hlavu a riskovat minimálně podvrknutí nohy v sutinách jen proto, že mne sem vede šipka? To ne.
8.8.2008